Některé jazykové prvky, které normálně nenazýváme afixy (předponami nebo příponami), jsou přesto používány v odvozování slov podle zvláštních pravidel. Téměř vždy se jedná o skládání z více kořenů a z více slov podle běžných principů, ale s určitými doplňujícími zvláštnostmi. Takové jazykové prvky můžeme nazvat afixovými. Jiné prvky se tak často objevují ve složeninách, že jsou vnímány téměř jako afixy, přestože se plně řídí pravidly pro skládání slov. I tyto prvky můžeme nazvat afixovými.

Odvozovací kořeny a složeniny

Zde je několik příkladů, kdy jsou běžné kořeny používány jako předpony a přípony.

FIN

FIN je používáno jako předpona, která označuje, že čin byl dotažen do úspěšného konce místo předložkové předpony EL.

HAV, PLEN, RIĈ

Kořeny HAV, PLEN a RIĈ jsou používány jako přípony, aby upřesnily význam přídavného jména.

KELK

KELK jako přepona znamená několikanásobné rozmnožení: kelkdek = několik desítek, kelkcent = několik set, kelkmil = několik tisíc. Pozor na přízvuk: kElkcent, kElkmil. KELK není slůvko, nýbrž slovní kořen, proto je nelze psát odděleně. Nepište kelk dek, kelk mil, nýbrž kelkdek, kelkmil. Lze však říci i napsat: kelkaj dekoj = několikery desítky, kelkaj miloj = nělkolikery tisíce atd.

Naopak jako přípona KELK znamená přidání neurčitého počtu většího než jedna: dekkelk = dek kaj kelkaj (deset a několik), tridekkelk-jara = havanta tridek kaj kelkaj jaroj (mající třicet a několik let čili mající přes třicet let)

Někdy bývá KELK použito jako přípona s významem "přibližně": kelkmil = přibližně tisíc, ale to odporuje Zamenhofovu stylu, a proto to nemůžeme doporučit.

KELK bývá používáno i u tabulkových slov pro zdůraznění neurčitosti: kelkiuj = kelkaj iuj (několik nějakých), kelkiom = nějaká troška. Použití v jednotném čísle bez -J (kelkiu) si protiřečí, protože IU označuje jedince, kdežto KELK několik jedinců.

Slova s příponou ON.

Odvozeniny s příponou ON jsou často používány jako předpony: duonhoro = duona horo, duono de horo (půlhodina, poloviční hodina, polovina hodiny), kvaronlitro = kvarona litro, kvarono de litro (čtvrtlitr, čtvrtina litru), milonmilimetro = milona milimetro, milono de milimetro (tisícina milimetru), trionparto = triona parto (třetinový podíl). Místo těchto složenin lze vytvořit sousloví: kvaronhoro = kvarono de horo (čtvrthodina = čtvrtina hodiny). Tvary jako horkvarono (hodinová čtvrtina) se vyskytují málokdy.

DUON jako přepona vyjadřuje "přibližně napůl, neúplně, skoro": duonnuda = preskaŭ nuda (polonahý, skoro nahý), duonkuirita (nedovařený, neúplně uvařený).

U názvů příbuzných osob má DUON dva zvláštní významy: vyjadřuje buď jen jednoho společného rodiče nebo spřízněnost svadbou rodičů: duonfratoj = nevlastní bratři (mají jednoho společného rodiče, nebo se jejich rodiče vzali); duonfilo = nevlastní syn (syn manželského partnera z předcházejícícho manželství); duonpatro = nevlastní otec (oženil se s matkou), duonpatrino = nevlastní matka, macecha.

VIC

VIC vyjadřuje náhradní osobu nebo věc: vicprezidanto = místopředseda, vicrado = rezervní kolo.

VIC se dá použít i pro nevlastní příbuzné získané sňatkem, kdežto DUON spíše u částečné pokrevnosti.

VIR

VIR se používá jako přípona u zvířat pro zdůraznění samčího pohlaví. Srovnej s příponou IN pro samičí pohlaví. Lze je tedy použít pouze u bytostí, které mají pohlaví, ne však u slov, které už pohlaví vyjadřují symy o sobě.

VIR se používá hlavně u zvířat.

Teoreticky se VIR dá použít i u osob, ale raději používáme přídavné jméno VIRA.

Často se ovšem VIR vynechává, i když se jedná o zvíře nebo osobu mužského pohlaví.

Všimni si, že zatímco slovo VIRO se používá pro dospělého člověka mužského pohlaví, předpona VIR vyjadřuje pouze mužské pohlaví, nemusí však jít o dospělou ani lidskou bytost. Přídavné jméno VIRA se může podle situace vztahovat někdy k dospělé mužské osobě, jindy k samčímu živočichu bez uvedení, zda jde o mládě nebo dospělého jedince.

Předložky používané jako předpony.

Slova s předložkovou předponou jsou vlastně větné členy. Předložka vyjadřuje stejný vztah jako ve větném členu.

Předložková předpona může být použita i jako upřesňující prvek složeniny. V takovém případě neukazuje úlohu následujícího prvku, nýbrž nějaký jiný vztah:

Při použití předložkové odvozeniny se předložka může opakovat nebo být použita předložka jiná, zvláště pokud se jedná o přímý předmět takto vytvořeného slovesa. Ovšem často s tím přímý předmět nemá nic společného.

El

EL může být zcela normální předložková předpona použitá téměř stejně jako ve větném členu: eliri = iri el io (vyjít = jít z něčeho); elbati = bati el io (vytlouc = tlouct z něčeho); ellitiĝi = leviĝi el la lito (vstát - zvednout se z postele)

Ovšem při předponovém použití může předložka EL vyjadřovat také "úplně, do konce, do připravenosti, do výsledku, do poškození, do zmizení".

Některá slova s EL nabyla zvláštní význam.

Pokud hrozí nedorzumění pro dvojí význam předpony EL, lze pro význam "do konce" použít jiný prostředek, konkrétně SAT a FIN. Musíme ale dávat pouzor, aby použitý kořen nebo slůvko vyhovovaly dle smyslu. Často lze takový vztah nahradít víceslovným větným členem, což je někdy nejlepší řešení.

Pri

Ve slovech vzniklých z větného členu (koncovkou A nebo E) je předložka PRI ve funkci předpony používána stejně jako ve své původní funkci, např. pri amo (o lásce) - priama (hovořící o lásce); pri nutro (o vyživování) - prinutra (týkající hovoru o výživě).

PRI jako předpona tvoři přechodná slovesa (která mají přímý předmět). Buď dělá z nepřechodného slovesa přechodné nebo z přechodného nové přechodné. Příslovečné určení s PRI se pak stává přímým předmětem slovesa:

V některých případech takové sloveso s předponou pri má předmět, který původně nebyl příslovečným určením s předložkou pri, nýbrž s předložkou de nebo al. U takových sloves pri ztrácí svůj původní význam a používá se proto, aby změnilo větné funkce. Je takto používáno hlavně u některých tradičních sloves:

PRI jako předpona se v některých případech používá jen proto, aby dalo slovesu nový význam, který se nějak vztahuje k původnímu významu.

Svým použitím se PRI podobá příponě UM.

Další slůvka používaná jako předpony a přípony.

Vedle předložek jsou jako předpony používaná i některá slůvka různými způsoby. Zde uvádíme jen několik významných příkladů takového použití.

Ĉi

Upřesňující slůvko ĈI je velmi často používáno jako předpona u přídavných jmen a příslovcí. Pro názornost se používá pomlčka.

Všimni si, že pokud se ĈI používá samostatně, pomlčka se nedává.

Fi

Citoslovce FI (fuj) se často používá jako předpona s významem něčeho odporného až hnusného. Vyjadřiju subjektivní pohoršení nebo morální zatracení proti něčemu:

Předponové FI a přípona AĈ mají podobný význam, FI je však více subjektivní, vyjadřuje pohoršení a pohrdání. AĈ je objektivnější, poukazuje na nevhodnost a špatnou kvalitu.

For

Místní a pohybové slovíčko for se často používá jako předpona u slov vyjadřujících činnost: foriri, foriro, forkuri, forkurado, forfali, forĵeti, forŝiri, forpermesi, fortimigi, forargumenti, forbuĉi, fordormi, foresti, foresto. Všechna taková slova jsou úplně běžná. Často se dá v takových slovech použít de. Ale for je silnější.

Mem

MEM jako předpona má dva rozdílné významy: 1. "bez pomoci jiného" - 2. "sobě samému, o sobě samém, sebe samého". V případě "sebe samého" lze použít i SIN jako předponu.

Ne

Záporka NE jako předpona ukazuje nepřítomnost, chybění (např. že chybí nějaká vlastnost): neĝentila (nezdvořilý), nelonge (nedlouho, nedávno), nefermita (neuzavřený), nematura (nezralý), nelerta (nešikovný), nekomprenebla (nesrozumitelný, nepochopitelný), nelegeble (nečitelně), nekredebla (neuvěřitelný), nejudo (goj, člověk, který není židem), ne-Kopenhagano (člověk nebydlící v Kodani).

Sin

Zvratné SI s koncovkou -N se velmi často používá jako předpona místo MEM s významem "sebe samého".

SIN jako samostatné slovo se dá použít jen ve třetí osobě. Ale jako předpona i v první a druhé osobě.

Slova s předponou SIN vycházejí ze zvratných sloves: sin defendi (sebe bránit, bránit se) - sindefendo (sebeobrana).

Slovo s předponou SIN může mít jakoukoliv koncovku kromě slovesné. V případě slovesa se zvratné zájméno osamostatňuje, dochází k návratu k původnímu zvratnému slovesu, ale SIN zůstává jen ve třetí osobě obou čísel. Musí se změnit u první osoby (min, nin) i druhé osoby (vin).

V těchto slovech ponecháváme koncovku čtvrtého pádu -N, která ovšem u jiných složenin odpadá, stejně jako koncovka -J.