Podstatná jména jsou názvy věcí, abstraktních i konkrétních, jména lidí a zvířat, pojmenování jevů, dějů, vlastností, druhů atd. V esperantu mají koncovku -o:
- tablo - stůl = název konkrétní věci
- hundo - pes = název druhu zvířete
- saĝo - moudrost = název vlastnosti
- amo - láska = název citu
- kuro - běh = název děje
- martelado - tlučení kladivem = název činnosti
- Petro - Petr = jméno osoby
- Jokohamo - Jokohama = název města
Po koncovce -o podstatného jména může následovat koncovka -j pro množné číslo a koncovka -n pro akuzativ. Je možné také použít obě, ale vždy -j před -n:
| tabloj | tablon | tablojn |
| hundoj | hundon | hundojn |
Koncovku -o podstatného jména lze nahradit apostrofem, ale jen když nenásleduje -j ani -n: hund' = hundo, saĝ' = saĝo, am' = amo, kur' = kuro, Jokoham' = Jokohamo.
Užití podstatných jmen
Podstatná jména, nebo přesněji větné členy s podstatným jménem jako hlavním slovem, mají ve větách zvláště funkci podmětu, předmětu, příslovečného určení nebo vokativu, ale také mohou mít funkci přívlastku neshodného nebo doplňku, které rozvíjejí jiné slovo:
-
La bona virino trankviligis sian soifon. - Dobrá žena uhasila svou žízeň.
Větný člen la bona virino, jehož hlavním slovem je podstatné jméno virino, má funkci podmětu.
-
Mi vidas leonon. - Vidím lva.
Podstatné jméno leonon má funkci předmětu (a proto má akuzativní koncovku -n).
-
Ludoviko, donu al mi panon. - Ludvíku, dej mi chléb.
Větný člen Ludoviko má funkci vokativu.
-
Sur la fenestro kuŝas krajono kaj plumo. - Na okně leží tužka a pero.
Substantivní větný člen sur la fenestro má funkci příslovečného určení místa (a proto má předložku místa sur).
-
La dentoj de leono estas akraj. - Zuby ze lva jsou ostré. [Poznámka: Běžnějším českým překladem by bylo "Lví zuby…" nebo "Zuby lva…", ale pro správné vysvětlení gramatického jevu se hodí překlad "Zuby ze lva…".]
Substantivní větný člen de leono má funkci přívlastku neshodného přivlastňovacího od substantivního větného členu la dentoj (a proto má předložku de).
-
Mi estas muzikisto. - Jsem hudebník.
Podstatné jméno muzikisto je doplněk, který popisuje podmět mi.
Substantivní slova neohebná
Některá slova neohebná v esperantu mohou vystupovat jako podstatná jména, ale nemají koncovku -o. Jsou to osobní zájmena, tabulková slova končící na U a O, názvy esperantských písmen, číslovky a slovo ambaŭ.
I příslovce míry mohou mít funkci podstatného jména.
Vlastní jména
Vlastní jména plně přizpůsobená esperantu vždy mají koncovku -o: Anno, Petro, Teodoro, Mario… I nepřizpůsobená vlastní jména jsou podstatnými jmény, ale obvykle nemají koncovku -o: Anna, Peter, Theodore Roosevelt, Marie Curie, Deng Xiaoping. U takových jmen je možné vynechat akuzativní koncovku -n, i když ji větná funkce vyžaduje. Přečtěte si podrobnosti v popisu koncovky -n.