Zde jsou krátké vysvětlivky důležitých gramatických výrazů užívaných v této gramatice. Vysvětlivky jsou popsány z hlediska esperantské gramatiky. V jiných gramatikách (esperanta nebo jiných jazyků) mohou výrazy být užívány trochu jinými způsoby. Výrazy v gramatice lernu! vyplývají víceméně z užití v Plena Analiza Gramatiko od Kalocsaye a Waringhiena.

adjektivo (adjektivo = přídavné jméno)

Slovo užívané pro popsání podstatného jména nebo substantivního slova neohebného.

adjekto (adjekto = příslovečné určení)

Část věty, která říká, jakým způsobem, na jakém místě, v jakém čase, jakým nástrojem atd. nastává děj (nebo stav) přísudku. Každá část věty kromě přísudku, podmětu, předmětu, doplňku je příslovečné určení.

adverbo (adverbo = příslovce)

Slovo používané pro popis slovesa, přídavného jména, adjektivního slova neohebného, jiného příslovce, příslovečného slova neohebného nebo celé věty (tj. něčeho, co není podstatné jméno ani substantivní slovo neohebné).

afikso (afikso = afix)

Morfém, který je používán pro tvorbu složenin. Dělí se na přípony (sufixy) a předpony (prefixy).

afrikato (afrikato = afrikáta, poloražená souhláska)

Souhláska vznikající tak, že proud vzduchu překonává úplnou překážku, ale jen natolik, že vzniká třený zvuk.

aktivo (aktivo = rod činný)

Obyčejný druh věty, ve které podmět je tím, kdo provádí děj přísudku. Vizte také rod trpný.

akuzativo (akuzativo = akuzativ (v češtině 4. pád))

Koncovka -N.

apozicio (apozicio = apozice, přístavek)

Část věty, která (obvykle) stojí těsně za jinou částí věty a vyjadřuje totéž jinými slovy.

epiteto (epiteto = přívlastek shodný)

Přídavné jméno, příslovce nebo slovo neohebné vystupující jako přídavné jméno či příslovce, které přímo popisuje jiné slovo.

finitivo (finitivo = určitý tvar slovesa)

Slovesný tvar, který může být použitý jako přísudek.

frikativo (frikativo = frikativa, spiranta, třená souhláska)

Souhláska tvořená třením proudu vzduchu z důvodu neúplné překážky (zúžení).

futuro (futuro = čas budoucí)

Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v budoucnosti.

imperativo (imperativo = rozkazovací způsob, imperativ)

Slovesný způsob, který vyjadřuje příkaz (jedno z použití přacího způsobu v esperantu).

indikativo (indikativo = oznamovací způsob, indikativ)

Slovesný způsob, který vyjadřuje skutečné děje a stavy.

infinitivo (infinitivo = infinitiv, neurčitek, neurčitý způsob)

Slovesný způsob, který neutrálně označuje děj nebo stav bez vyjádření, jestli jde o realitu, přání či představu.

interjekcio (interjekcio = citoslovce)

Slovo neohebné, které vyjadřuje zvolání.

kondicionalo (kondicionalo = podmiňovací způsob)

Slovesný způsob, který označuje nereálný děj nebo stav, představu či fantazii.

konjunkcio (konjunkcio = spojka souřadicí)

Slovo neohebné, které spojuje části vět, které mají ve větě stejnou roli.

konsonanto (konsonanto = souhláska, konsonant)

Hláska tvořená překážkou v proudu vzduchu.

lateralo (lateralo = laterála, laterální souhláska, boková souhláska)

Souhláska tvořená překážkou jen uprostřed úst. Vzduch proudí volně po stranách jazyka.

modo (modo = slovesný způsob, modus)

Jedna ze slovesných kategorií, která vyjadřuje postoj hovořícího k výroku. Esperanto rozlišuje následující slovesné způsoby: infinitiv, oznamovací způsob, přací způsob a podmiňovací způsob.

nazalo (nazalo = nosovka, nazála)

Souhláska tvořená úplnou překážkou v ústech. Vzduch místo toho proudí nosem.

negacio (negacio = zápor, negace)

Záporné slovo neohebné.

netransitiva (netransitiva verbo = sloveso nepřechodné, netranzitivní, intranzitivní, bezpředmětové)

Sloveso, které nemůže mít předmět.

nominativo (nominativo = nominativ (v češtině 1. pád))

Podstatné jméno nebo substantivní slovo neohebné, které nemá ukazatel úlohy (předložku ani koncovku akuzativu).

numeralo (numeralo, nombrovorto = číslovka)

Slovo neohebné, které vyjadřuje číslo.

objekto (objekto = předmět)

Větný člen, který označuje to, co je přímo zasažené dějem přísudku. Někdy hovoříme o "přímém předmětu" a naopak "nepřímém předmětu". Běžný (přímý) předmět se označuje také jako "předmět v akuzativu". Nepřímý předmět nazýváme v této gramatice příslovečným určením s předložkou al a tradičně se označuje jako "předmět v dativu".

participo (participo = příčestí)

Slovo označující děj nebo stav jako vlastnost jeho podmětu nebo předmětu.

pasivo (pasivo = rod trpný)

Druh "inverzní" větné stavby, ve které to, co je obvykle (v rodu činném) předmětem, vystupuje jako podmět.

plozivo (plozivo = ploziva, okluziva, plozivní souhláska)

Souhláska tvořená prudkým uvolněním úplné překážky v proudu vzduchu.

pluralo (pluralo = plurál, číslo množné)

Označuje víc než jednu záležitost.

predikativo (predikativo = doplněk)

Samostatný větný člen, který popisuje podmět nebo předmět pomocí slovesa.

predikato (predikato = přísudek)

Hlavní sloveso věty. Sloveso, které má obvykle podmět.

prefikso (prefikso = předpona)

Afix, který se klade před jiné kořeny.

prepozicio (prepozicio = předložka)

Slovo neohebné, které vyjadřuje funkci následného větného členu.

preterito (preterito = čas minulý)

Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v minulosti.

prezenco (prezenco = čas přítomný)

Slovesný čas, který vyjadřuje děj nebo stav v současnosti.

pronomo (pronomo = zájmeno)

Slovo neohebné, které používáme jako náhradu za substantivní část věty.

singularo (singularo = singulár, číslo jednotné)

Označuje jednu záležitost.

subjekto (subjekto = podmět)

Větný člen, který (v rodu činném) označuje vykonavatele děje přísudku.

subjunkcio (subjunkcio = spojka podřadicí)

Slovo neohebné, které uvozuje větu vedlejší a připojuje ji k větě hlavní.

substantivo (substantivo = podstatné jméno)

Slovo, které může vystupovat jako hlavní slovo některého z následujících větných členů: podmět, předmět, vokativ, příslovečné určení, přívlastek shodný, přívlastek neshodný, doplněk.

sufikso (sufikso = přípona)

Afix, který přidáváme za kořen slova.

suplemento (suplemento = přívlastek neshodný)

Přímý popis (slova, které není slovesem), jehož vztah k popisovanému slovu označuje předložka nebo akuzativní koncovka.

transitiva (transitiva verbo = sloveso přechodné, tranzitivní)

Sloveso, které může mít předmět.

verbo (verbo = sloveso)

Slovo, které vyjadřuje děj nebo stav a které může ve větě vystupovat jako přísudek. Mezi slovesa počítáme i infinitiv, přestože takové sloveso obyčejně nemůže takto vystupovat.

vibranto (vibranto = vibranta, kmitavá souhláska)

Souhláska tvořená opakovaným rychlým zablokováním a odblokováním proudu vzduchu.

vokalo (vokalo = samohláska, vokál)

Hláska, která je tvořená bez překážky v proudu vzduchu a která může být nositelem přízvuku.

vokativo (vokativo = vokativ, volatel (v češtině 5. pád))

Větná funkce, která označuje toho, kdo je oslovován.

volitivo (volitivo = přací způsob)

Slovesný způsob, který vyjadřuje, že děj nebo stav není skutečný, ale jen chtěný.

vorteto (vorteto = slovo neohebné)

Slovo, které nepotřebuje koncovku, nýbrž které se může ve větě objevit takové, jaké je.