Přídavná jména vyjadřují vlastnosti, kvality, vztahy apod. Přídavná jména mají v esperantu koncovku -a:
- longa - dlouhý = mající značnou délku
- ruĝa - červený = mající červeň jako vlastnost
- bona - dobrý = charakterizovaný dobrem
- inteligenta - inteligentní = mající inteligenci, charakterizovaný inteligencí
- homa - lidský = vztahující se k lidem
- malaperinta - zmizelý = takový, že už zmizel
Též přivlastňovací zájmena a řadové číslovky jsou přídavnými jmény, ale u nich má koncovka -a zvláštní význam.
Po koncovce -a může následovat koncovka množného čísla -j a akuzativní koncovka -n. Lze také použít obě zároveň, ale -j je vždy před -n.
| longaj | longan | longajn |
| ruĝaj | ruĝan | ruĝajn |
| miaj | mian | miajn |
| sesaj | sesan | sesajn |
Pro porovnávání se používají přídavná jména se slůvky pli a plej.
Užití přídavných jmen
Přídavná jména se používají především k popisu jmen podstatných.
Přívlastek shodný
Přídavné jméno se může chovat jako přívlastek shodný podstatného jména (shoduje se s podstatným jménem v pádě a čísle). Přívlastek shodný často stojí před podstatným jménem, ale může být umístěn i za ním. Dokonce můžou být přídavná jména zároveň před i za jedním podstatným jménem:
- granda domo - velký dům
- domo granda - velký dům
- la tago longa - dlouhý den
- la longa tago - dlouhý den
- fama Franca verkisto - známý francouzský spisovatel
- fama verkisto Franca - známý francouzský spisovatel
- Lingvo Internacia (la origina nomo de Esperanto) - mezinárodní jazyk (původní název esperanta)
Přívlastek shodný, který stojí za podstatným jménem, často znamená zdůraznění.
Přísudek jmenný se sponou
Přídavné jméno může něco popisovat i doplňkově, pomocí slovesa:
-
La domo estas granda. - Ten dům je velký.
Granda popisuje podstatné jméno domo pomocí slovesa estas.
-
Tiuj ĉi verkistoj iam iĝos famaj. Tito spisovatelé se jednou stanou slavnými.
Famaj popisuje podstatné jméno verkistoj pomocí iĝos.
-
Mi farbis mian domon blanka. Nabarvil jsem svůj dům na bílo.
Blanka popisuje podstatné jméno domon pomocí slovesa farbis.
Popis jiných slov
Přídavná jména se také používají pro popis substantivních slov neohebných, např. osobních zájmen, obvykle jako doplněk:
- Mi estas feliĉa. - Jsem šťastný.
- Tiu estas mia. - Ten je můj.
- Tio estas bona. - To je dobré.
- Ili fariĝis koleraj. - Rozzlobili se.
- Ambaŭ ŝajnis dormantaj. Oba se zdáli být spícími.
Použití přídavných jmen jako podstatných jmen
Když je přídavné jméno ve funkci shodného přívlastku podstatného jména, někdy se toto podstatné jméno vypouští. V takovém případě přídavné jméno jakoby přebírá funkci podstatného jména. Je to možné jen tehdy, když je z kontextu zřejmé, jaké podstatné jméno je vypuštěné:
-
La palaco de la imperiestro estis la plej belega [palaco] en la mondo.
Palác císaře byl ten nejkrásnější [palác] na světě. -
Mi ne volas tiun ĉi supon, donu al mi alian [supon].
Tuto polévku nechci, dejte mi jinou [polévku].
-
Tro malmultaj [homoj/aŭskultantoj] venis.
Přišlo příliš málo lidí/posluchačů. (doslovně: Přišli nemnozí [lidé/posluchači].)
-
Kelkaj [personoj] el ni alvenis malfrue.
Někteří [lidé] z nás přišli pozdě.
-
Ni ambaŭ volas la saman [aferon]. (Aŭ: Ni ambaŭ volas la samon.)
Oba chceme tu samou [věc]. (nebo: Oba chceme totéž.)
-
Vi estas la unuaj [personoj], kiujn mi vidas hodiaŭ matene.
Jste první [lidé], které dnes ráno vidím.
-
Via pano estas malpli freŝa, ol mia [pano].
Tvůj chléb je okoralejší, než můj [chléb].
-
Estas nun la dua [horo].
Teď jsou dvě [hodiny]. (doslovně: Teď je druhá [hodina].)
-
Mi parolas la Francan [lingvon].
Umím francouzsky. (doslovně: Mluvím francouzským [jazykem].)
Adjektivní slova neohebná
V esperantu některá slova neohebná mohou mít větnou funkci přídavného jména, ale nemají koncovku -a. Jsou to tabulková slova končící na -a, -u a -es, slovo ambaŭ a číslovky.
-
Tiun straton mi neniam vidis antaŭe.
Tu ulici jsem nikdy předtím neviděl(a).
-
Mi korektis ambaŭ erarojn.
Opravil(a) jsem obě chyby.
-
Tie loĝas du Hungaroj kaj tri Kanadanoj.
Tam bydlí dva Maďaři a tři Kanaďani.