11 Zájména / Gramatika

Zájmeno je slůvko, které zastupuje podstatné jméno.

Osobní zájmena

mi: já
ni: my
vi: ty, vy
li: on (také se používá pro osobu s neznámým nebo momentálně nezajímavým pohlavím)
ŝi: ona
ĝi: ono (používá se pro věc, zvíře nebo malé dítě)
ili: oni, ony, ona
oni: "neurčitá osoba / neurčité osoby"
si: se (nelze použít namísto mi, ni, vi)

Osobní zájmena mohou mít akuzativní koncovku N:

Mi amas vin. - Miluji tě.
Ilin konas Karlo. - Je zná Karel.
Ĉu vi ĝin vidas? - Vidíš to?
Elizabeto lavas sin en la lago. - Alžběta se myje v jezeře.

Přivlastňovací zájmena

Když přidáme koncovku A k osobním zájmenům, vytvoříme přivlastňovací zájmena:

mia: můj, má, moje
nia: náš, naše
via: tvůj, tvá, tvoje, váš, vaše
lia: jeho (rod mužský)
ŝia: její
ĝia: jeho (rod střední)
ilia: jejich
onia: "náležející neurčité osobě / neurčitým osobám"
sia: svůj, svá, své

Přivlastňovací zájmena mohou mít koncovku J a N stejně jako jiná přídavná jména: mia ĉambro — miaj ĉambroj — mian ĉambron — miajn ĉambrojn.

Když je přivlastňovací zájmeno před podstatným jménem, jedná se o určující prostředek a nepřidáváme la. Přivlastňovací zájmeno informuje o vlastníkovi a to je dostačující k vyjádření určitosti. Pokud je přivlastňovací zájmeno nahrazeno pomocí výrazu s předložkou de, nejčastěji je nutné přidat la: ilia ĉambro = la ĉambro de ili, mia edzo = la edzo de mi.

Když je přivlastňovací zájmeno samotné bez podstatného jména, nejedná se o určující prostředek a nemá význam určitý. Pro vyjádření určitosti tedy nejčastěji přidáváme la:

Tiu ĉi libro estas mia. - Tato kniha je moje.
Tiu ĉi libro estas la mia. - Tato kniha je ta moje.
Mia aŭto estas difektita. Ni provu la vian. La vian = vian aŭton. - Moje auto je poškozené. Zkusme to tvoje. To tvoje = tvoje auto.

Ale někdy lze la před samostatným přivlastňovacím zájmenem vynechat, pokud je kontext dostatečně jasný:

Li pli ŝatas mian domon ol (la) sian. = ...ol sian domon. - Má můj dům víc rád než (ten) svůj. = …než svůj dům.

Jiná zájmena

Také další slova neohebná jsou zájmeny (ale ne osobními), např. tabulková slova končící na O, U a ES a slovo ambaŭ.

První osoba

Mi

Mi (já) je číslo jednotné (a nevyjadřuje pohlaví). Mi a mia používá mluvčí k označení sebe. V gramatice se to často nazývá "první osoba":

Mi venas de la avo, kaj mi iras nun al la onklo. - Přicházím od dědy a teď jdu ke strýci.
Mi foriras, sed atendu min, ĉar mi baldaŭ revenos. - Odcházím, ale čekej na mě, protože se brzy vrátím.
Por miaj kvar infanoj mi aĉetis dek du pomojn. - Koupil(a) jsem dvanáct jablek pro moje čtyři děti.
Kiam mi finos mian laboron, mi serĉos mian horloĝon. - Až dokončím svou práci, budu hledat svoje hodiny.
Mi prenos miajn glitilojn kaj iros gliti. - Vezmu si svoje brusle a půjdu bruslit.

Ni

Ni (my) je číslo množné (a nevyjadřuje pohlaví). Ni a nia používá mluvčí k označení sebe a nejmíň jedné další osoby. Ni může znamenat já a jedna další osoba, já a více dalších osob, já a všichni ostatní lidé, já a ty, nebo já a vy. Zájmeno ni někdy zahrnuje posluchače, jindy ne. Jen z kontextu je možné zjistit, které osoby jsou zahrnuté:

Ni vidas per la okuloj kaj aŭdas per la oreloj. - Vidíme očima a slyšíme ušima.
Ni disiĝis kaj iris en diversajn flankojn: mi iris dekstren, kaj li iris maldekstren. - Rozdělili jsme se a šli na různé strany: já jsem šel doprava a on šel doleva.

ni = "já a on"
Kiam vi ekparolis, ni atendis aŭdi ion novan, sed baldaŭ ni vidis, ke ni trompiĝis. - Když jsi začala mluvit, čekali jsme, že uslyšíme něco nového, ale brzy jsme viděli, že jsme se nachytali.

ni = "já a jiné osoby, ale ne ta, která prvně začala mluvit"
La nokto estis tiel malluma, ke ni nenion povis vidi eĉ antaŭ nia nazo. - Noc byla tak tmavá, že jsme nic neviděli dokonce ani před svým nosem.
La junulo aliĝis al nia militistaro kaj kuraĝe batalis kune kun ni kontraŭ niaj malamikoj. - Ten mladík se přihlásil k našemu vojsku a odvážně bojoval spolu s námi proti našim nepřátelům.
Kiam vi vidis nin en la salono, li jam antaŭe diris al mi la veron. - Když jsi nás viděl v obýváku, on už mi předtím řekl pravdu.

ni = "já a on"

Druhá osoba

Vi

Vi a via používá mluvčí pro označení osoby / osob, ke které / ke kterým mluví. Vi a via může zahrnovat i jiné osoby, které nějakým způsobem patří do stejné skupiny jako oslovovaná osoba / oslovované osoby. V gramatice se to nazývá "druhá osoba". Vi se používá stejným způsobem pro jednu nebo více osob. Vi tedy někdy je v čísle jednotném, jindy v množném. Vi nevyjadřuje pohlaví a je zcela neutrální i vzhledem k hodnosti, pozici atp.:

Sinjoro, vi estas neĝentila. - Pane, jste neslušný.
Sinjoroj, vi estas neĝentilaj. - Pánové, jste neslušní.
Vi estas infanoj. - Jste děti.
Ĉu vi amas vian patron? - Máš rád / Máš ráda / Máte rádi svého otce?
Via parolo estas tute nekomprenebla kaj viaj leteroj estas ĉiam skribitaj tute nelegeble. - Tvoje/Vaše mluva je naprosto nesrozumitelná a tvoje/vaše dopisy jsou vždycky napsané úplně nečitelně.
Sidigu vin, sinjoro! - Posaďte se, pane!

Když je vi podmětem slovesa v rozkazovacím způsobu v hlavní větě, obvykle ho vynecháváme.

V některých jazycích se někdy používá zájmeno vi pro označení osob obecně. V esperantu se k tomu účelu používá zájmeno oni.

Ci

Ci znamená "ty", tj. zájmeno druhé osoby čísla jednotného. Nevyjadřuje pohlaví. Ci a cia existují jen teoreticky a v praxi se téměř vůbec nepoužívají. Ci se může použít pro výslovné tykání, jako intimní nebo důvěrné oslovení, nebo jako útočné oslovení. Ale kvůli jeho ojedinělému výskytu je nemožné říci, kterou nuanci vyjadřuje. Někdo si představuje, že ci se kdysi v esperantu běžně používalo, později však vymizelo. Ve skutečnosti se ci nikdy prakticky nepoužívalo. Objevilo se jen občas v experimentálním jazykovém projevu apod. V normálním esperantu se k oslovení vždy používalo jen zájmeno vi.

Třetí osoba

Vše, co není mi, ni nebo vi (nebo ci), se nazývá "třetí osoba". Zájmena li, ŝi, ĝi a ili, a lia, ŝia, ĝia, ilia se používají pro označení něčeho známého, co není mluvčí ani oslovený. Oni a onia se používají pro označení neurčité osoby / neurčitých osob. Si a sia nahrazují jiná osobní zájmena třetí osoby v určitých případech.

Li a ŝi

Li a ŝi vyjadřují číslo jednotné. Li a lia se používá pro označení jedné mužské osoby. Ŝi a ŝia se používají pro jednu ženskou osobu:

Li estas knabo, kaj ŝi estas knabino. - On je kluk a ona je holka.
Li estas mia onklo. - On je můj strýc.
Ŝi estas mia onklino. - Ona je moje teta.
En la salono estis neniu krom li kaj lia fianĉino. - V obýváku nebyl nikdo kromě něj a jeho snoubenky.
Mi renkontis vian patrinon kaj ŝian kolegon. - Potkal(a) jsem tvou/vaši matku a jejího kolegu.

Když je řeč o osobě libovolného nebo (zatím) neznámého pohlaví, obvykle se používá li. Li tedy má dva významy: osoba mužského pohlaví, člověk:

Ĉiu, kiu ŝin vidis, povis pensi, ke li vidas la patrinon. - Každý, kdo ji viděl, si mohl myslet, že vidí matku.

Slovo li zde zastupuje slovo ĉiu, takže znamená ĉiu persono.
Se vi iros al kuracisto, li povos helpi vin. - Pokud půjdeš k doktorovi, bude ti moci pomoct.

Jedná se o doktora nebo doktorku.

Takové použití slova li je někdy bráno jako pohlavní diskriminace, ale je to fakticky jen gramatická záležitost. Používáme li ne proto, že ignorujeme ženy, ale proto, že li má dva významy: mužský a pohlavně neutrální. To ovšem někdy může způsobovat nejasnosti. V takových případech neváhejte použít jasnější výraz, např. ŝi aŭ li, tiu, tiu persono apod.

Poznámka: Někteří přesto neváhali navrhnout nová zájmena nahrazující neutrální použití zájmena li. Víceméně všechny volné souhlásky + "i" už jsou takto navržené, bez většího praktického dopadu. V současnosti se lze setkat s ŝli a ri, zatímco jiní trvají na gi nebo ĵi nebo ještě na něčem jiném.

Ĝi

Ĝi (ono) je v čísle jednotném. Ĝi a ĝia zastupují názvy toho, co nemůže mít pohlaví:

La tranĉilo tranĉas bone, ĉar ĝi estas akra. - Ten nůž krájí dobře, protože je ostrý.
Trovinte pomon, mi ĝin manĝis. - Naleznuv jablko, snědl jsem ho.
Mi disŝiris la leteron kaj disĵetis ĝiajn pecetojn en ĉiujn angulojn de la ĉambro. - Roztrhala jsem ten dopis a rozházela jeho kousky do všech koutů místnosti.

Ĝi se také používá u dítka tak malého, že jeho pohlaví nehraje roli. Lze však použít i li, což je běžné u osob, jejichž pohlaví není známé:

La infano ploras, ĉar ĝi volas manĝi. - Dítě pláče, protože chce jíst.
Mi montris al la infano, kie kuŝas ĝia pupo. - Ukázal(a) jsem tomu dítěti, kde leží jeho panenka.

Když chceme vyjádřit pohlaví dítka nebo když mluvíme o starším dítěti, pochopitelně použijeme li nebo ŝi.

Ĝi používáme také pro označení zvířete, i když je jeho pohlaví známé:

"Pip, pip!" diris subite malgranda muso, kiu elkuris, kaj post ĝi venis ankoraŭ unu. - "Píp, píp!" řekla náhle malá myš, která vyběhla, a po ní přišla ještě jedna.
Mi frapos vian ĉevalon sur la kapon tiel, ke ĝi falos senviva. - Praštím tvého koně do hlavy tak, že padne mrtev.

Ve zvláštních případech, kdyby mohlo dojít k nedorozumění, můžeme použít li nebo ŝi i u zvířete.

Ĝi může také zastupovat skupinové slovo v jednotném čísle: familio = rodina, popolo = lid, armeo = armáda apod.:

Hodiaŭ la problemo interesas la publikon, morgaŭ ĝi povas esti indiferenta pri ĝi. - Dnes se o ten problém veřejnost zajímá, zítra jí může být lhostejný.

První ĝi zastupuje veřejnost (více osob). (Druhé ĝi zastupuje problém.)

Ĝi obvykle zastupuje věci, zvířata a jiné jasně vymezené záležitosti. Tio se používá pro abstraktní záležitosti, pro zastoupení celých vět nebo pro neurčité záležitosti (= tiu afero):

— Ŝi forvojaĝis. — Jes, mi tion scias. = Jes, mi scias, ke ŝi forvojaĝis. - – Ona odjela. – Ano, já to vím. = Ano, já vím, že odjela.

Ili

Ili (oni) představuje množné číslo. Ili a ilia se používají pro označení více známých věcí nebo osob (které nezahrnují mluvčího ani posluchače). Ili nevyjadřuje pohlaví:

Kie estas la knaboj? Ili estas en la ĝardeno. - Kde jsou kluci? Oni jsou v zahradě.
Kie estas la knabinoj? Ili ankaŭ estas en la ĝardeno. - Kde jsou holky? Ony jsou taky v zahradě.
Kie estas la tranĉiloj? Ili kuŝas sur la tablo. - Kde jsou nože? Leží na stole.
Donu al la birdoj akvon, ĉar ili volas trinki. - Dej ptákům vodu, protože chtějí pít.
Sinjoro Petro kaj lia edzino tre amas miajn infanojn; mi ankaŭ tre amas iliajn infanojn. - Pan Petr a jeho žena mají moc rádi moje děti; já mám taky moc rád(a) jejich děti.

V některých jazycích se někdy používá zájmeno ili pro neurčené osoby. V esperantu se v takových případech používá zájmeno oni.

Oni

Oni a onia jsou neurčitá zájmena, která používáme, když mluvíme o jakémkoliv člověku nebo mnoha nebo několika neurčitých lidech, když nezáleží na tom, o jaké lidi jde apod. Oni je běžně v jednotném čísle, ale může být i v množném. Oni nevyjadřuje pohlaví:

En malbona vetero oni povas facile malvarmumi. - Ve špatném počasí člověk snadno může nastydnout.
Kiam oni estas riĉa (aŭ riĉaj), oni havas multajn amikojn. - Když jsi bohatý (jste bohatí), máš (máte) hodně kamarádů.
Oni diras, ke la vero ĉiam venkas. - Říká se, že pravda vždy vítězí.
Kun bruo oni malfermis la pordegon, kaj la kaleŝo enveturis en la korton. - Hlučně otevřeli vrata a kočár vjel do dvora.
Oni tiel malhelpis al mi, ke mi malbonigis mian tutan laboron. - Lidi mě tak rušili, že jsem pokazil(a) celou svou práci.
La malpura aero malsanigas onin. - Znečištěný vzduch nám způsobuje nemoci.
Kiam oni venas al tiu urbo, oni devas atenti pri la krimuloj. Ili kapablas ŝteli eĉ oniajn vestaĵojn. - Když člověk přijde do toho města, musí si dát pozor na zločince. Jsou schopní mu ukrást i oblečení.
Ne kritiku onin, ĉar oni povas ankaŭ vin kritiki. - Nekritizuj lidi, protože oni tě taky můžou kritizovat.

V praxi je velmi málo případů, kdy můžeme použít onin a onia. Kvůli tomu někteří považují tyto formy za divné a vyhýbají se jejich použití i tam, kde by to bylo užitečné.

Si

Si a sia jsou speciální zájmena třetí osoby, která musíme v určitých případech použít místo běžných zájmen třetí osoby. Si vyjadřuje jednotné, nebo množné číslo, podle toho, co zastupuje. Si samo o sobě nevyjadřuje pohlaví.

Často se stává, že to, co vystupuje jako podmět, se objevuje taky v jiné roli ve stejné větě. Když je podmět mi, ni nebo vi (anebo ci), jednoduše zopakujeme stejné zájmeno:

Mi lavas min. - Umývám se.

Obě mi vyjadřují stejnou osobu.
Mi vidas mian fraton. - Vidím mého bratra.

Mi a mia ukazují stejnou osobu.

Ni lavas nin. - Umýváme se.

Obě ni vyjadřují stejné osoby.
Ni vidas niajn fratojn. - Vidíme naše bratry.

Ni a nia ukazují stejné osoby.

Vi lavas vin. - Umýváš se. / Umýváte se.

Obě vi vyjadřují stejnou osobu / stejné osoby.
Vi vidas viajn fratojn. - Vidíš tvoje bratry. / Vidíte vaše bratry.

Vi a via ukazují stejné osoby.

Ale když je podmět ve 3. osobě (ani mluvčí, ani posluchač), musíme pro jiný větný člen, který ukazuje na podmět, použít si. Když totiž použijeme např. li v podmětu i v jiném větném členu, jedná se o 2 různé muže. Totéž platí pro ŝi, ĝi a ili:

Ŝi lavas ŝin. - Ona ji umývá.

Jedna žena umývá jinou ženu.
Ŝi lavas sin. - Ona se umývá.

Jedna žena umývá vlastní tělo. Ŝi a sin vyjadřují stejnou osobu.
Ŝi vidas ŝian patrinon. - Ona vidí její matku.

Jedna žena vidí matku jiné ženy.
Ŝi vidas sian patrinon. - Ona vidí svou matku.

Jedna žena vidí vlastní matku.
La virino serĉas ŝian filon. - Žena hledá jejího syna.

Jedna žena hledá syna jiné ženy.
La virino serĉas sian filon. - Žena hledá svého syna.

Jedna žena hledá vlastního syna.

Li lavas lin. - On ho umývá.

Jeden muž umývá jiného muže.
Li lavas sin. - On se umývá.

Jeden muž umývá vlastní tělo. Li a sin vyjadřují stejnou osobu.

Ĝi lavas ĝin. - Ono jej umývá.

Jedno zvíře umývá jiné zvíře (nebo věc).
Ĝi lavas sin. - Ono se umývá.

Jedno zvíře umývá vlastní tělo. Ĝi a sin vyjadřují stejné zvíře.
La hundo ludas per sia pilko. - Pes si hraje se svým míčem.

Pes si hraje s vlastním míčem.

Ili lavas ilin. - Oni je umývají.

Jedna skupina osob nebo zvířat umývá jinou skupinu.
Ili lavas sin. - Oni se umývají.

Jedna skupina umývá vlastní těla. Ili a sin vyjadřují stejnou skupinu.
La naĝintoj ne trovas siajn vestaĵojn. - Plavci nenacházejí svoje oblečení.

Plavci nenacházejí vlastní oblečení.

Oni ne forgesas facile sian unuan amon. - Člověk nezapomíná snadno svou první lásku.

Si nemůže být podmět

Si nikdy nemůže být podmětem ani jeho částí, protože to by zastupovalo samo sebe. Stejně tak sia nemůže být částí podmětu. Nelze říct věty jako: Si manĝas. Mi kaj si dancas. Petro kaj si fiŝkaptas. Mia kaj sia fratoj estas samklasanoj. Sia edzino estis kisata de li. Neříkejte tedy: Karlo kaj sia frato promenas en la parko. Kdyby někdo takovou větu řekl, nejspíš by se snažil, aby sia zastupovalo Karla, jenže podmět není Karlo, nýbrž Karlo kaj sia frato. Řekněte tedy: Karlo kaj lia frato promenas en la parko. Přesto je možné použít si, pokud je věta změněna následovně: Karlo kun sia frato promenas en la parko. Teď je podmětem Karlo, přičemž sia zastupuje právě Karla. Větný člen kun sia frato není částí podmětu, ale příslovečným určením se spojkou kun.

Si v trpném rodu

Si a sia zastupuje gramatický podmět. To platí i v trpném rodu, ačkoliv podmět v takových větách není činitelem:

Ŝi estas amata de siaj instruistinoj. - Je oblíbená u svých učitelek.
Karlo estis akompanata de Petro al sia domo. = ...al la domo de Karlo. - Karel byl doprovozen Petrem do svého domu. = …do domu Karla.
Karlo estis akompanata de Petro al lia domo. = ...al la domo de Petro. - Karel byl doprovozen Petrem do jeho domu. = …do domu Petra.
Li sendas leteron al sia kuzo. → Letero estas sendata de li al lia (propra) kuzo. - On posílá dopis svému bratranci. → Dopis je posílaný ním jeho (vlastnímu) bratranci.

V trpném rodě nelze použít al sia kuzo, protože to by se jednalo o bratrance toho dopisu.

Věta vedlejší

Přísudek věty vedlejší má vlastní podmět. Pokud je použito si(a) ve větě vedlejší, vždy zastupuje podmět věty vedlejší, nikdy podmět věty hlavní:

Elizabeto rigardis la viron, kiu kombis al si la harojn. - Alžběta se dívala na muže, který si česal vlasy.

Muž si česal svoje vlasy (ne ty Alžbětiny). Si zastupuje podmět slovesa kombis, tj. kiu (a kiu zastupuje daného muže).
Karlo kaj Petro diris, ke la infanoj jam vestis sin. - Karel a Petr řekli, že se děti už oblékly.

Děti oblékly sebe (ne Karla a Petra).
Li vidis, ke la hundo ludas per sia pilko. - On viděl, že si pes hraje se svým míčem.

Ten míč patří tomu psovi (což je podmět ve větě vedlejší).
Abimeleĥ, la reĝo de la Filiŝtoj, rigardis tra la fenestro, kaj vidis, ke Isaak amuziĝas kun sia edzino Rebeka. - Abímelek, král Pelištejců, se díval oknem a viděl, že se Izák baví se svou ženou Rebekou.

Rebeka je žena Izákova (podmětu slovesa amuziĝas), ne Abímelekova (podmětu slovesa vidis). Kdyby byla Abímelekova žena, řekli bychom lia edzino.
Mia avo diris, ke li tre amis sian patrinon. - Můj děda řekl, že měl moc rád svou matku.

Sian zastupuje podmět slovesa amis, li, což může být ta samá osoba jako mia avo, ale taky může jít o jiného muže.

Si samo nemůže být podmětem. Také nelze použít si jako podmět nebo část podmětu věty vedlejší tak, že by si zastupovalo podmět věty hlavní. Nelze: Karlo diris, ke si venos morgaŭ. Ani nelze: Karlo diris, ke sia frato venos morgaŭ. Si ve větě vedlejší vždy zastupuje podmět té věty vedlejší. Správná formulace: Karlo diris, ke li venos... / ke lia frato venos... Také nelze: Ŝi sentis, ke pluvas sur sin. Správná formulace: Ŝi sentis, ke pluvas sur ŝin.

Příčestí s koncovkou A je jako věta vedlejší:

Li ekvidis la anĝelon de la Eternulo, starantan sur la vojo kun elingigita glavo en sia mano. - Uviděl anděla Hospodinova, stojícího na cestě s vytaseným mečem v ruce.

Anděl stál na cestě s mečem v ruce.
Karlo promenis kun virino vestita per sia plej bela vesto. - Karel se procházel se ženou oblečenou do jejího nejhezčího oblečení.

Ona byla oblečená do svého nejhezčího oblečení.

Teké porovnávání začínající na kiel nebo ol jsou jakoby věty vedlejší. Si v takových porovnáních zastupuje podmět nevyjádřeného slovesa:

Ŝi amas lin kiel sin mem. - Ona ho miluje jako sebe samu.

Ona ho miluje tak, jak miluje sebe samu.
Ŝi estas tiel saĝa kiel ŝia fratino. - Ona je tak moudrá jako její sestra.

I její sestra je moudrá.
Li punis ilin same kiel siajn fratojn. - On je potrestal stejně jako svoje bratry.

Potrestal i svoje bratry.
Ŝi amas lin pli ol sin mem. - Ona ho miluje víc než sebe samu.

Ona ho miluje víc, než miluje sebe samu.
Li estas pli aĝa ol lia frato. - On je starší než jeho bratr.

Jeho bratr je starý (ale méně).

Složený přívlastek, který je umístěný za podstatné jméno, lze považovat za větu vedlejší s nevyjádřeným slovesem. V takovém případě si může zastupovat podmět nevyjádřeného slovesa. Tento podmět je vždy shodný s předešlým podstatným jménem. Použití takových vět je však nejednotné:

Ili vizitis muzeon faman pro siaj belaj pentraĵoj. = ...muzeon, kiu estas fama pro siaj belaj pentraĵoj. - Navštívili muzeum slavné díky jeho krásným malbám. = …muzeum, které je slavné díky svým krásným malbám.

Malby patří muzeu.
Picasso vizitis muzeon faman pro liaj pentraĵoj. = ...muzeon, kiu estas fama pro liaj pentraĵoj. - Picasso navštívil muzeum slavné díky jeho krásným malbám. = …muzeum, které je slavné díky jeho krásným malbám.

Malby jsou od Picassa.
Ŝi vidis soldaton kun sia pafilo en la mano. = ...soldaton, kiu staris kun sia pafilo en la mano. - Viděla vojáka s jeho puškou v ruce. = …vojáka, který stál se svou puškou v ruce.

Infinitiv

Pokud je si použito společně se slovesem v infinitivu, si zastupuje logický podmět infinitivu. Nejčastěji je tento logický podmět stejný jako podmět přísudku, ale ne vždy:

Ĉiu homo devas zorgi pri si mem. - Každý člověk se musí starat sám o sebe.

Si zastupuje podmět slovesa zorgi. Ten je shodný s podmětem slovesa devas.
La sinjoro ordonis al la servisto vesti sin. - Pán přikázal sluhovi obléct se.

Logický podmět slovesa vesti je la servisto. Sin zastupuje sluhu.
La sinjoro ordonis al la servisto vesti lin. - Pán přikázal sluhovi obléct ho.

Sluha nemá obléct sám sebe, ale jiného muže, s největší pravděpodobností pána.

Pokud logický podmět infinitivu není vyjádřený a pokud na něm nezáleží, si běžně zastupuje podmět přísudku:

La reĝo sendis voki sian kuraciston. - Král dal zavolat svého lékaře.

Logický podmět slovesa voki je nevyjádřený a nedůležitý. Sia tedy může zastupovat krále. Sendis voki považujeme za jedno sloveso s jen jedním podmětem – králem.
La reĝo sendis la serviston voki lian kuraciston. - Král poslal sluhu zavolat jeho lékaře.

Zde je podmět slovesa voki vyjádřený (la servisto). Kdybychom řekli sian kuraciston, sluha by musel zavolat svého vlastního lékaře, ne toho králova.

Dějové podstatné jméno

Pokud je podstatné jméno zřetelně dějové a pokud je jeho logický podmět vyjádřený, si obvykle zastupuje tento podmět. Pravidla však nejsou ustálená:

Petro pacience aŭskultis la plendadon de Karlo pri ĉiuj siaj problemoj. - Petr trpělivě poslouchal Karlovo stěžování na všechny jeho problémy.

Karel si stěžoval na všechny svoje problémy. Problémy jsou Karlovy (logický podmět od plendado), ne Petrovy (podmět od aŭskultis).

Když sia stojí před dějovým podstatným jménem za účelem jeho určení, tak vždy zastupuje podmět:

Karlo rakontis al Eva pri sia vojaĝo al Azio. - Karel vyprávěl Evě o své cestě do Asie.

Karel cestoval do Asie.
Karlo demandis al Eva pri ŝia vojaĝo al Eŭropo. - Karel se ptal Evy na její cestu do Evropy.

Eva cestovala do Evropy.

Si(a) v ustálených výrazech

V některých ustálených výrazech se si(a) neřídí běžnými pravidly:

siatempe = svého času, v tom čase, ve vhodném čase. Když má siatempe tento speciální význam, říkáme vždy siatempe nezávisle na podmětu: Mi volis siatempe proponi regulon. (Svého času jsem chtěl navrhnout pravidlo.) Tiam mi donos al via lando pluvon siatempe. (V tom případě dám vaší zemi déšť ve vhodném čase.)
Podstatné jméno + en si = "jak je", "takové, jaké je". Když se jedná o tento speciální význam, používáme si i přesto, že příslušná záležitost není podmět: Se oni rigardas la aferon en si, oni vidas… (Když se na tu věc podíváme jak je, vidíme…) = Se oni rigardas la aferon tia, kia ĝi estas… (Když se na tu věc podíváme tak, jaká opravdu je…)