Přejít k obsahu
  2. 25 Věty vedlejší

Uvnitř věty se může objevit jiná věta, která hraje úlohu větného členu věty hlavní. Tuto vloženou větu označujeme za vedlejší. Vedlejší věty obvykle nemají ukazatel své úlohy, jsou však uvozeny podřadicí spojkou (subjunkcio:)

Další podřadicí spojky se (jestliže), ĉar (protože), dum (zatímco), ĝis (až do), kvankam (ačkoliv), kvazaŭ (jakoby), ol (než) a apenaŭ (sotva, sotvaže).

Ke

Ke znamená podřadicí spojku "že".

Vedlejší věty uvozené spojkou "že" (ke) jako podmětné, předmětné nebo příslovečné

  • Okazis, ke la reĝino mortis. → Tio okazis. - Stalo se, že královna zemřela. → To se stalo.
  • Ŝajnas, ke pluvos. → Tio ŝajnas. - Zdá se, že bude pršet. → To se zdá.
  • Estas vero, ke ŝi havis sur si pantoflojn. → Tio estas vero. - Je pravda, že měla na sobě pantofle. → To je pravda.

  • Kompreneble, ke mi lin amas. - Samozřejmě, že ho miluji.

    Přísudek je nevyjádřený, ale vytušený: Estas kompreneble, ke mi lin amas. → Tio estas komprenebla. Kompreneble (= samozřejmě) má koncovku E, protože je doplňkem věty vedlejší. Pokud ale použijeme "to" (tio), musíme koncovku změnit na A: komprenebla (Tio estas komprenebla, ke mi amas lin. To je samozřejmé, že ho miluji)

  • Diru al la patro, ke mi estas diligenta. → Diru tion al la patro. - Řekni otci, že jsem pilný. → Řekni to otci.
  • Mi volas ke vi tien iru. → Mi volas tion. - Chci, abys tam šel. → Chci to.
  • Se li scius, ke mi estas tie ĉi, li tuj venus al mi. → Se li scius tion... - Kdyby věděl, že tu jsem, hned by za mnou přišel. → Kdyby to věděl ...
  • Subite li aŭdis, ke iu alrajdas de la vojo al la domo. → Subite li aŭdis tion. - Najednou uslyšel, že někdo přijíždí od cesty k domu. → Náhle to uslyšel.

  • Mi pensas, ke ne. → Mi pensas tion. - Myslím, že ne. → Myslím si to.

    Vedlejší věta je drasticky zkrácená: = ...ke tiel ne estas (že tomu tak není) apod.

  • Li vekiĝis per tio, ke iu lin skuis. = Li vekiĝis per skuado. - Probudil se tím, že někdo jím zatřásl. = Probudil se zatřesením.
  • Tiam ŝi ekploris pro tio, ke ŝi estas tiel malbela. = Tiam ŝi ekploris pro sia malbeleco. - Tehdy se rozplakala kvůli tomu, že je tak škaredá. = Tehdy se rozplakala pro svojí škaredost.
  • Via patro neniam povis ekrigardi vin sen tio, ke li batus sin en la bruston kaj ĝemus. = ...sen brustobatado kaj ĝemado. - Tvůj otec se nikdy nemohl na tebe podívat bez toho, že by se uhodil do prsou a zavzdychal. = ... bez uhození do prsou a zavzdychání.
  • Ne por tio mi estas ĉi tie, ke mi alportadu manĝon al la loĝantoj. = Mi estas ĉi tie ne por alportado de manĝo al la loĝantoj. - Nejsem zde pro to, abych přinášel obyvatelům jídlo. = nejsem zde pro přinášení jídla obyvatelům.

Pokud je předložkou pri (= o), pak se obvykle vynechává stejně jako pomocné tioi (= to),

  • Ili nin kulpigas, ke ni agas maljuste. = Ili nin kulpigas pri tio, ke... - Obviňují nás, že jednáme nespravedlicě. = Obviňují nás kvůli tomu, že ...
  • Petu ŝin, ke ŝi sendu al mi kandelon. = Petu ŝin pri tio, ke... - Popros ji, ať mi pošle svíčku. = Popros jí o to, aby ...

České "ať", "aby", "abys", "abyste" překládáme jako por ke (zřídka i por tio ke) + infinitiv. Používáme taky anstataŭ ke (místo aby) a někdy i malgraŭ ke (přestože), krom ke (ledaže by) a sen ke (aniž by):

  • Jen prenu ankoraŭ du panojn kaj unu ŝinkon, por ke vi ne bezonu malsati. - Tady si vezmi ještě dva chleby a jednu šunku, ať nepotřebuješ mít hlad.
  • Ŝi tuj lavis sian kruĉon kaj ĉerpis akvon en la plej pura loko de la fonto kaj alportis al la virino, ĉiam subtenante la kruĉon, por ke la virino povu trinki pli oportune. - Hned umyla džbánek a načerpala vodu z nejčístšího místa studánky a přinesla ho ženě, stále džbánek podpírajíc, aby žena mohla pít pohodlněji.
  • Anstataŭ ke ĉiu lernas diversajn lingvojn, ĉiuj ellernadu unu saman lingvon. - Místo aby se každý učil různé jazyky, ať se všichni naučí jeden stejný jazyk.
  • Li klopodis daŭrigi, malgraŭ ke li estis tre laca. Malgraŭ (tio) ke = kvankam. - Snažil se prokračovat, přestože byl velmi unavený.
  • Mi nenion pli postulus, krom ke oni montru al mi sindonecon kaj estimon. - Nic bych nežádal, než aby mi projevovali oddanost a úctu.
  • Vi ne povas ĝin tuŝi, sen ke ĝi rompiĝus. - Nemůžeš se toho dotknout bez toho, aby se rozbilo (aniž by se to rozbilo).

Použití prostého KE místo POR KE v případě účelové věty je chyba:

  • Ŝi bone lin kovris, ke li ne malvarmumu denove. = ...kovris por ke li ne malvarmumu denove. - Dobře ho přikryla, aby znovu nenastydl.
  • Tie estis unu riĉa virino, kiu retenis lin, ke li manĝu ĉe ŝi. = ...por ke li manĝu ĉe ŝi. - Byla tam jedna bohatá žena, která ho zdržela, aby u ní pojedl.

Pouze por ke, malgraŭ ke, anstataŭ ke, krom ke aj sen ke jsou všeobecně přijímány. Pouze nezvyk je argumentem proti větám jako: Ni parolis, pri ke la prezoj ĉiam altiĝas. (Mluvili jsme o tom, že ceny stále rostou.) Oni argumentis, kontraŭ ke ili ekloĝu en la urbo. (Argumentovali proti tomu, aby se usalidi ve městě.) Li sukcesis eskapi, pro ke vi dormis. (Podařilo se mu uniknout, protože jsi spal). Tio okazis, antaŭ ke mi naskiĝis. (To se stalo před tím, než jsem se narodil) Nezvyk je přesto silný argument. nepoužívejme nezvyklé formy zbytečně, nemuselo by nám být rozumět. Raději proto používejme pomocné tio: pri tio ke, kontraŭ tio ke atd. Místo antaŭ (tio) ke (předtím než) a post (tio) ke (poté co) se používají antaŭ ol a post kiam. Místo pro ke říkejte pro tio ke, tial ke nebo ĉar (protože, neboť).

Vedlejší věty uvozené spojkou KE jako přívlastek neshodný.

Vedlejší věta často funguje jako přívlastek neshodný, který vysvětluje význam slova.

  • De s-ro Bourlet mi ricevis la sciigon, ke li ne volas publikigi la projekton en la "Revuo". - Od pana Bourleta jsem obdržel sdělení, že nechce ten projekt publikovat v časopise "Revuo".
  • Ŝi estis plena de timo, ke la infano mortos. - Byla plná strachu, že dítě zemře.
  • Li metis la kondiĉon, ke oni ne instruu al ŝi la Kristanan religion. - Kladl podmínku, aby jí nebylo vyučováno křesťanské náboženství.

  • Tio estis la unua fojo, ke ŝi nomis ŝin sia filino. - To bylo poprvé, kdy ji nazval svojí dcerou.

    Mnozí v těchto větách používají kiam místo ke. Ke je normálně vhodnější, protože taková vedlejší věta většinou neprozrazuje, kdy se děj odehrává, nýbrž co se přitom děje .

  • Estis tia ventego, ke la tegoloj deflugis de la tegmentoj. - Byl takový vichr, že tašky odlétaly se střech.
  • Ili ambaŭ estis tiel malagrablaj kaj tiel fieraj, ke oni ne povis vivi kun ili. - Oba byli tak nepříjemní a tak pyšní, že se s nimi nedalo žít.
  • Ili enpakis tiom da libroj, ke ili ne povis ĉion porti. - Zabalili tolik knih, že nemohli všechno unést.
  • Vi ne estas kulpa, ke vi fariĝis tio, kio vi estas. = ...kulpa pri tio, ke... - Není to tvá vina, že ses stal tím, čím jsi.
  • Ŝi estis tute certa, ke tio estos plenumita. = ...certa pri tio ke... - Byla si zcela jista, že to bude splněno.

  • Kiel feliĉa mi estas, ke mi ĝin scias! - Jak jsem šťastný, že to vím!

    V tomto případě vedlejší věta vyjadřuje příčinu, proto je možné KE nahradit spojkou ĈAR.

  • Ĉion mi permesis al vi escepte, ke vi faru tion ĉi. = ...kun la escepto, ke vi faru tion ĉi. - Všechno jsem ti dovolil, kromě toho, abys udělal toto.

Vedlejší věta doplňková.

Vedlejší věta s KE může být doplňkovým popisem substantivní větné části.

  • La vero estas, ke mi amas vin. - Pravdou je, že tě miluji.
  • La esenco de la sciigoj estis, ke al ili estas bone. - Podstatou sdělení bylo, že je jim dobře.

Vynechání spojky ke (= že)

Někdy se KE vynechává před vedlejší větou, ale jen u nepřímé řeči.

  • Mi diras al vi, ŝi ricevos. = Mi diras al vi, ke ŝi ricevos. - Říkám ti, dostane = Říkám ti, že dostane.
  • La vetero baldaŭ malboniĝos, ŝajnas. = Ŝajnas, ke la vetero baldaŭ malboniĝos. - Počasí se brzo zhorší, zdá se. = Zdá se, že počasí se brzo zhorší.

Tázací věty vedlejší.

Pokud je vedlejší věta otázkou, začíná buď částicí ĉu, nebo tabulkovým slovem na ki-. Tázací vedlejší věty mohou plnit stejnou větnou funkci jako vedlejší věty s ke.

  • Diru, ĉu mi povos veni. - Řekni, jetli můžu přijít.

    Otázka s "jestli" je předmětem k "řekni".

  • Ŝi ne sciis, ĉu ŝi nur sonĝis aŭ ĉu tio estis efektivaĵo. - Nevěděla, zda jen snila nebo zda to byla realita.

    Jsou to dvě předmětné otázky s částicí ĈU spojené spojkou AŬ.

  • Ĉu tio estas roso aŭ larmoj, tion neniu povis vidi. - Zda je to rosa nebo slzy, to nikdo nemohl vidět.

    Otázka s ĈU je předmětem s pomocým TIO.

  • Li provis, ĉu la pordo estas nefermita. - Zkoušel, zda dveře jsou nezavřené.

    Otázka s ĈU je předmětem slovesa PROVIS (= zkusil).

  • La tuta afero dependas de tio, ĉu ŝi venos aŭ ne. - Celá věc závisí na tom, zda ona přijde nebo ne.

    Otázka je příslovečné určení s předložkou DE a pomocným zájménem TIO.

  • Mi dubas, ĉu vi estas feliĉa. - Pochybuji, zda jsi šťastný.

    Otázka funguje jako příslovečné určení s předložkou PRI: Mi dubas pri tio, ĉu...

  • Li faris al mi la demandon, ĉu mi bone fartas. - Položil mi otázku, zda se mám dobře.

    Otázka je přívlastkem neshodným slova DEMANDON.

  • Mia sola demando al vi estas, ĉu vi amas min. - Má jediná otázka k tobě je, jestli mě miluješ.

    Otázka je podmětný doplněk.

  • Kion ni nun faru, estas demando tre malfacila. - Co mám dělat je otázka velice těžká.

    Otázka se slovem na KI je podmětem slovesa ESTAS.

  • Mi montris al la infano, kie kuŝas ĝia pupo. - Ukázal jsem dítěti, kde leží jeho panenka.

    Otázka je předmětem slovesa MONTRIS.

  • Mi volus scii, kiom de la ŝtofo ili jam pretigis. - Chtěl bych vědět, kolik z té látky už připravili.

    Otázka je předmětem slova SCII.

  • Mi ne scias, ĝis kiam ili restos ĉi tie. - Nevím, dokdy tu zlstanou.

    Otázka je předmětem.

  • Kiel longe ni estis en la malliberejo, tion mi ne scias. - Jak dlouho byl ve vězení, to nevím.

    Otázka je předmětem s pomocným TIO.

  • Nun mi venis, por informi vin, kio estos kun via popolo en la estonta tempo. - Nyní jsem přišel, abych tě informoval, co bude v budoucnu s tvým lidem.

    Otázka je příslovečným určení s předložkou PRI, avšak výraz PRI TIO zůstal nevyjádřený.

  • La demando pri tio, kia estos la formo de tiu lingvo, estas por mi afero negrava. - Otázka o tom, jaká bude forma toho jazyka, je pro mě věcí nedůležitou.

    Otázka je přímým popisem otázky s pomocným TIO.

Některé jazyky používají ve vedlejších větách stejné slovo pro ĈU (zda, jestli) a SE (pokud, jestli). V esperantu je nutno rozlišovat. ĈU uvozuje otázku, Se podmínku. Rozdíl je dost velký:

  • Morgaŭ li diros, ĉu li venos. ≈ Morgaŭ li diros "jes, mi venos" aŭ "ne, mi ne venos". - Zítra řekne, zda přijde. = Zítra řekne "ano, přijdu" nebo "ne, nepřijdu".

    Otázka se ZDA je předmětem ŘEKNE. = Zítra řekne odpověď na otázku, zda přijde.

  • Morgaŭ li diros, se li venos. = Morgaŭ li diros (ion), sed tio okazos nur se li venos. - Zítra řekne, pokud přijde. = Zítra (něco) řekne, ale stane se tak, jen pokud přijde.

    Věta se slůvkem SE je příslovečné určení podmínky.

Vedlejší věty vztažné.

Tabulková slova na KI také uvozují vedlejší věty, aniž by vznikla otázka. Často takové slovo nějakým způsobem reprezentuje to, co se nachází i v hlavní větě. Taková slova na KI nazýváme vztažná, protože vyjadřují vztah mezi hlavní a vedlejší větou.

Vztažné kiu

  • Hieraŭ mi vidis viron, kiu promenis sur la strato. - Včera jsem viděla muže, který se procházel po ulici.

    Věta začínající na kiu je přívlastek shodný ke slovu viron. Souvětí je spojením dvou vět: Hieraŭ mi vidis viron. + La viro promenis sur la strato. Stejný muž vystupuje v obou větách. Ve větě vedlejší je použito vztažné kiu k vyjádření toho muže. Místo věty s kiu můžeme taky použít příčestí: Hieraŭ mi vidis viron promenantan sur la strato.

  • La libroj, kiuj kuŝas tie, estas miaj. - Ty knihy, které tam leží, jsou moje. = La libroj estas miaj. + La libroj kuŝas tie. (= La libroj kuŝantaj tie estas miaj.)

    Použili jsme kiuj s koncovkou J, protože reprezentuje o množné číslo.

  • La domo, kiun vi aĉetis, estas malbona. - Dům, který jsi koupil, je špatný. = La domo estas malbona. + Vi aĉetis la domon. (= La domo aĉetita de vi estas malbona.)

    Použili jsme kiun s koncovkou N, protože vystupuje jako předmět ve větě vedlejší.

  • Mi vidis la filmojn, pri kiuj vi tiel multe rakontis. - Viděl jsem ty filmy, o kterých jsi tolik vyprávěl. = Mi vidis la filmojn. + Vi rakontis tiel multe pri la filmoj.

    Používá se PRI před KIUJ, protože plní úlohu příslovečného určení ve vedlejší větě.

  • Jen venas la verkisto, la librojn de kiu ĉiuj legas. - Zde přichází spisovatel, knihy kterého všichni čtou. = Jen venas verkisto. + Ĉiuj legas la librojn de la verkisto.

    DE KIU je přivlastňovací přívlastek k výrazu LA LIBROJN a musí stát za LA LIBROJN. Obvykle se používá KIES místo DE KIU: Jen venas la verkisto, kies librojn ĉiuj legas.

  • Riĉa estas tiu, kiu ŝuldas al neniu. - Bohatý je ten, kdo nikomu nedluží.
  • Mi nun havas tie ĉi preskaŭ neniun, al kiu mi povus konfidi! - Teď tu nemám téměř nikoho, komu bych mohl věřit! (na koho bych se mohl spolehnout!)

  • Mi vizitos tiujn amikojn, kiujn mi ekkonis dum la pasinta Universala Kongreso. - Navštívím ty přátele, které jsem poznal na minulém Světovém sjezdu. = Mi vizitos tiujn amikojn. + Mi ekkonis tiujn amikojn dum...

    Přidané TIUJN před AMIKOJN zesiluje vztah k následující vztažné větě vedlejší.

  • Ŝi kisis tiun manon, kiu ankoraŭ antaŭ nelonge kruele batis ŝian infanon. - Políbila tu ruku, která ještě před nedávnem krutě bila její dítě.

  • Unuj servas por ornamo, kaj aliaj por manĝo, ekzistas ankaŭ tiaj, kiuj estas tute superfluaj. - Jedny slouží k ozdobě, jiné k jídlu, jsou i takové, které jsou zcela zbytečné.

    Dá se říci, že podstatné jméno je nevyjádřené, ale tušené: ... jsou také takové rostliny, které jsou ... Je také možné použít vztažné KIA po TIA, pokud se jedná zřetělně o vlastnost.

  • Al Vi, kiu kreas, al Vi, kiu reĝas, hodiaŭ ni preĝas. - K Tobě, který tvoříš, k Tobě, který kraluješ, se dnes modlíme.

Někdy je těžké oddělit vedlejší větu vztažnou od věty hlavní, protože význam závisí od obou vět současně:

  • Ŝi prenis la plej belan arĝentan vazon, kiu estis en la loĝejo. - Vzala nejkrásnější stříbrnou vázu, která byla v bytě. = Ŝi prenis la plej belan arĝentan vazon. + La plej bela arĝenta vazo estis en la loĝejo.

    Jednotlivé věty nejsou pravdivé. Věta uvozená slovem KIU je nutná pro vymezení významu větného členu "nejkrásnější stříbrnou vázu".

Mnozí nekladou čárky před a za vedlejší větu, i když jsou nutné pro význam celého souvětí. Neexistují však o tom přesná pravidla. Uvést čárky je však možné vždy.

Vztažná věta se spojkou KE stojí hned za příslušným slovem, ale někdy se dostane i na jinou pozici, např. na začátek celého souvětí.V takovém případě je popisovaným slovem zájméno TIU nebo má TIU před sebou.

  • Kiu volas perfektiĝi en Esperanto, al tiu mi rekomendas la diversajn lernolibrojn kaj vortarojn. = Al tiu, kiu volas perfektiĝi en Esperanto, mi rekomendas... - Kdo se chce zdokonalit v esperantu, tomu doporučuji různé učebnice a slovníky. = Tomu, kdo se chce zdokonalit v esperantu, doporučuji ...
  • Kiun malĝojo ne turmentis, tiu ĝojon ne sentas. = Tiu, kiun malĝojo ne turmentis, ne sentas ĝojon. - Koho smutek netrápil, ten radost necítí. = Ten, koho smutek netrápil, radost necítí.

Někdy má slovo vedlejší větu jako svůj přívlastek. Běžně se kvůli zřetelnosti přidává spojka, např. kaj nebo sed: Hieraŭ mi vidis viron, kiu promenis sur la strato, kaj kiu portis grandan valizon.. Obě vedlejší věty se vztahují ke slovu viron. Pokud jsou více než dvě vedlejší věty se slovem KIU, stačí dát spojovník před tou poslední. Všechny tři tyto vedlejší věty jsou přívlastkem slova afero.

Někdy bývá vedlejší věta uvozená pomocí KIU jen velmi slabě svázána se slovem, jehož je přívlastkem. Tato přívlstková věta prostě pokračuje ve vyprávění. Stejně dobře by šlo použít i samostatnou hlavní větu. Taková pokračovací věta stojí vždy na konci hlavní věty.

  • Ŝi kun ĝentila rideto transdonis la leteron al la anglino, kiu leviĝis, faris saluton kaj eliris el la ĉambro. = Ŝi kun ĝentila rideto transdonis la leteron al la anglino, kaj tiu (poste) leviĝis... - Se zdvořilým úsměvem předala dopis Angličance, která se zvedla, pozdravila a vyšla z pokoje. = Se zdvořilým úsměvem předala dopis Angličance a ta se pak zvedla ...
  • Kelkaj estimataj scienculoj per sugestio falis en kaptilon, el kiu ili tamen baldaŭ retiriĝis. = ...falis en kaptilon, sed ili tamen baldaŭ retiriĝis el ĝi. - Několik vážených vědců sugescí padlo do pasti, ze které se však záhy vyprostili = ... padlo do pasti, avšak brzo se z ní vyprostili.
  • Li ŝuldas al mi mil eŭrojn, kiun sumon li ne repagis malgraŭ plurfoja rememorigo. = Li ŝuldas al mi mil eŭrojn. Tiun sumon li ne repagis... - Dluží mi tisíc euro, kteroužto sumu mi nevrátil přes několikateru připomínku. = Dluží mi tisíc euro. Tu sumu mi nevrátil ....

Vztažné KIO (= co)

Vztažné KIO může být použito podobně jako vztažné KIU. Vztažné KIO se používá místo vztažného KIU, pokud je vedlejší věta tabulkovým slovoem končícím na -O:

  • Mi volas, ke tio, kion mi diris, estu obeata. = Mi volas, ke tio estu obeata. + Mi diris tion. - Chci, aby to, co jsem řekl, bylo dodržováno.. = Chci, aby to bylo dodržováno. + Řekl jsem to.
  • Mi faros ĉion, kion mi povos, por trovi por vi konforman okupon. - Udělám vše, co budu moci, abych vám našel vhodné zaměstnání.
  • La juvelista laboro enhavas en si nenion, kio superus miajn fortojn. - Zlatnické řemeslo neobsahuje nic, co by bylo nad mé síly.
  • Vi rakontis al mi ion, kion mi neniam forgesis. - Vyprávěl jsi mi něco, co jsem nikdy nezapomněl.

  • Neniu faris ion eminentan, kio meritus mencion. - Nikdo neudělal nic znamenitého, co by zasloužilo zmínku.

    V takových větách, kde po tabelkovém slově na O následuje příslovečný přívlastek, je možné použít i vztažné kiu: ...faris ion eminentan, kiu meritus mencion.

Často je popisované tabulkové slovo nevyjádřeno, jen pociťováno:

  • Redonu, kion vi prenis. = Redonu tion, kion vi prenis. - Vrať, co jsi vzal. = Vrať to, co jsi vzal.
  • Post du aŭ tri tagoj mi jam ne havos per kio hejti la ĉambron. = ...ne havos ion, per kio mi povus hejti la ĉambron. - Za dva či tři dny nebudu mít čím zatopit v pokoji = nebudu ít něco, čím bych zatopil v pokoji.

Vztažné KIO se používá místo KIU, pokud vedlejší věta je přívlastkem substantivního přídavného jména s velmi všeobecným významem. Dá se říci, že slovo IO (cosi) je tušené za tím přídavným jménem. Ale plný význam se nikdy neužívá s IO.

  • La sola, kion mi deziras, estas: ke la mondo havu lingvon internacian. (≈ La sola io, kion mi deziras...) - Jediné, cosi přeji, je: aby svět měl jazyk mezinárodní (≈ Jediné cosi, co si přeji...)
  • La unua, kion li faris vespere, estis tio, ke li elprenis la nukson. - Jediné, co udělal večer, bylo to, že vyloupl ořech.
  • Okazis la plej bona, kion oni povus imagi. - Stalo se to nejlepší, co si lze představit.

Pokud vložíme podstatné jméno, např. AFERO (= věc), je vždy třeba použít vztažné KIU: Jediná věc, kterou si přeji .... Jediná věc, která se stala ... Stala se ta nejlepší věc, kterou si možno představit.

Pokud význam substantivního přídavného jména je méně abstraktní, a je za ním tušeno některé konkrétní podstatné jméno, v takovém případě použij KIU:

  • Vi ne estas la unua [persono], kiu parolas al mi en tia maniero. - Nejsi první [osoba], kdo ke mně mluví tímto způsobem.
  • Ĉiu estis ravata de la nova kaj bela [afero], kiun ŝi vidis. - Každý byl okouzlen novým a krásným, co viděla (= novu a krásnou věcí...)

Vztážné KIO místo KIU se používá také pro popsání celé věty. V takovém případě KIO reprezentuje myšlenku celé té věty.

  • Li donadis multe da mono al la malriĉuloj, kio estis tre laŭdinda. - Dával hodně peněz chudým, což je velmi chvályhodné. = Li donadis multe da mono al la malriĉuloj. + Tio estis tre laŭdinda.

    KIO zastupuje celou větu: Dával hodně poněz chudým.

  • Ŝi havas ŝatokupon, kio estas bona. = Estas bone, ke ŝi havas ŝatokupon. - Má koníčka což je dobré = Je dobře, že má koníčka.

    Porovnej s: Ŝi havas ŝatokupon, kiu estas bona. = Má pěkného koníčka.

  • La filmo estis tute teda, pro kio li foriris jam antaŭ la fino. = Ĉar la filmo estis tute teda, li foriris... - Film je zcela nudný, kvůli tomu odešel již před koncem. = Protože film je zcela nudný, odešel ...

  • Oni proponis al li oficon de kuriero, kio promesis esti tre enspeziga afero. - Nabídli mu úřad kurýra, což slibovalo být velmi výdělečnou záležitostí.

    V tomto případě COŽ nereprezentuje ideu "nabídli mu úřad kurýra", nýbrž ideu "že snad dostane úřad kurýra" nebo "mít úřad kurýra".

Zdůrazněné slovní obraty s kiu nebo kio

Existuje speciální zdůrazňovací obrat, ve kterém se používá přítomný čas slovesa být plus vztažná vedlejší věta uvozená pomocí KIU nebo KIO.

  • Li decidas pri ĉi tiaj aferoj. → Estas li, kiu decidas pri ĉi tiaj aferoj. - On rozhoduje o takových věcech. Je to on, kdo o takových věcech rozhoduje.

    Hlavní věta "je to on" je zdůrazněným podmětem.

  • Ni manĝas makaroniojn. → Tio, kion ni manĝas, estas makaronioj. → Estas makaronioj [tio], kion ni manĝas. - Jíme makaróny. To, co jíme, jsou makaróny. Jsou to makaróny, co jíme.

    Silný důraz na "makaróny".

Často je snazší provézt důraz slovosledem: O takových věcech rozhoduje on. Makaróny jíme.

Vztažné KIES (jehož, čí).

Vztažné KIES nejčastěji ukazuje vlastnictví (že někdo vlastní nebo že něco je vlastněno).

  • Jen venas la verkisto, kies librojn ĉiuj legas. - Zde přichází spisovatel, jehož knihy všichni čtou. = Jen venas verkisto. + Ĉiuj legas la librojn de tiu verkisto.

    Knihy patří tomu spisovateli (protože je napsal).

  • La ĉambro, kies pordon la pordisto malfermis, estis sufiĉe vasta. - Místnost, jejíž dveře vrátný otevřel, byla dostatečně rozlehlá. = La ĉambro estis sufiĉe vasta. + La pordisto malfermis la pordon de la ĉambro.

Vztažné KIES může také ukázat na předmět nebo podmět dějového podstatného jména.

  • Ĝi estas ia ennovaĵo, pri kies akceptado aŭ neakceptado oni devas konsiliĝi. - Je to nějaká novota, o jejíž přijetí nebo nepřijetí je třeba se poradit. = Ĝi estas ia ennovaĵo. + Oni devas konsiliĝi pri la akceptado aŭ neakceptado de tiu ennovaĵo.

    Přívlastek "té novoty" je předmětem "(ne)přijetí": Je třeba se poradit, zda přijmout nebo nepřijmout tu novotu.

  • La serpento, de kies mordo mortis via patro, nun portas lian kronon. - Had, od jehož ušknutí zamřel tvůj otec, nyní nosí jeho korunu. = La serpento nun portas lian kronon. + Via patro mortis de la mordo de la serpento.

    "Had" je logickým podmětem k "ušknutí": Váš otec zemřel, protože ho had ušknul.

Některé jazyky mají slovo s podobným významem jako KIES (= jehož, jejíž, jejichž), ale toto slovo má i další významy. Esperantské slovo má význbame pouze "od něhož" a musí se jednat o vlastnictví či příslušnost, o logický předmět nebo podmět. KIES nemůže znamenat EL KIU, AL KIU, PRI KIU apod. Přišla skupina mladíků, z nichž dva byli mí synové. Není možné "... mladíků, jejichž dva byli mí synové". Jako samostatná by ta věta zněla: Dva z mladíků byli moji synové. Jde o vynětí jednotlivců ze skupiny. Je třeba říci "z mladíků", nikoliv "od mladíků". Proto KIES není použitelné. "Naše společnost, ke které ty osoby nepatří, nemá zospovědnost za jejich činy." Není možné: "Naše společnost, jejíž nepatří ...". Samostatná věta zní: Ty osoby nepatří k naší společnosti." Nikdy ne se neříká "patřit od". Proto nelze použít KIES.

Vztažné kiam

Vztažné kiam může uvozovat vedlejší větu časovou. Taková vedlejší věta se může vztahovat k vyjádření času v hlavní větě nebo k nevyjádřenému tiam:

  • Antaŭhieraŭ, kiam mi estis en la urbo, mi aĉetis novan robon. - Předevčírem, když jsem byla ve městě, jsem si koupila nové šaty. = Antaŭhieraŭ mi aĉetis novan robon. + Tiam mi estis en la urbo.
  • Kiam Nikodemo batas Jozefon, tiam Nikodemo estas la batanto kaj Jozefo estas la batato. - Když Nikodém bije Josefa, tak Nikodém je bijící a Josef je bitý.
  • Kiam oni estas riĉa, [tiam] oni havas multajn amikojn. - Když je někdo bohatý, [tak] má hodně přátel. = Tiam oni havas multajn amikojn. + Tiam oni estas riĉa.
  • Kiam mi venis al li, [tiam] li dormis. - Když jsem k němu přišel, [tak] spal.

Vztažné KIAM uvozující vedlejší větu může mít před sebou časovou předložku, která se vztahuje k celé větě, ne pouze ke slovu KIAM:

  • Post kiam ŝi estis mallongan tempon en la arbaro, fariĝis nokto. = Post mallonga estado en la arbaro fariĝis nokto. - Poté co zůstala chvíli v lese, nastala noc. = Po malém pobytu v lese nastala noc.
  • De kiam naskiĝis mia filino, mi estas kiel alia homo. = De la naskiĝo de mia filino mi estas kiel alia homo. - Od doby co se narodila má dcera, jsem jako jiný člověk. = Od narození mé dcery jsem jako jiný člověk.
  • Adam vivis, post kiam naskiĝis al li Set, okcent jarojn. = ...post la naskiĝo de Set... - Adam žil, poté co se mu narodil Set, osm set let. =... po narození Seta ...

Pokud se do takové věty vloží TIAM, předložka stojí před tímto slovem: Adam vivis, post tiam, kiam naskiĝis al li Set, 800 jarojn.

U tázacího KIAM je to jinak. Předložka před tázacím KIAM ukazuje úlohu tohoto slova, nikoliv tázací věty: Ŝi demandis, ĝis kiam mi restos hejme. = Ŝi demandis, ĝis kiu tempo mi restos hejme.

Vztažné KIE (= kde)

Vztažné KIE může uvádět vedlejší větu příslovečného určení místa. Tato vedlejší věta se může vztahovat k údaji místa v hlavní větě nebo může toto místo může být nevyjádřeno: tie:

  • Mi volis resti tie, kie mi estis. - Chtěl jsem zůstat tam, kde jsem byl. = Mi volis resti tie. + Mi estis tie.
  • Kie fumo leviĝas, tie fajro troviĝas. - Kde se dým zvedá, tam se oheň nachází.
  • Jen la loko, de kie venis la bruo. - To je to místo, odkud přichází hluk. = Jen (estas) la loko. + De tiu loko venis la bruo.
  • Ĉie, kien mi venas, troviĝas ia malbonaĵo, kiu premas la koron. - Všude, kam přijdu, se nachází nějaké zlo, které svírá srdce.

Místo vztažného KIE se dá často použít EN KIU(J), ĈE KIU(J), SUR KIO apod., hlavně pokud vedlejší věta je přívlastkem podstatného jména, které nemá úlohu příslovečného určení místa hlavní věty. Ale KIE je často elegantnější:

  • Kelkajn fojojn mi eĉ legis longajn artikolojn pri mia afero, kie estis videble, ke la aŭtoroj eĉ ne vidis mian verkon. = ...longajn artikolojn pri mia afero, en kiuj estis... - Několikrát jsem i četl dlouhé články o své věci, kde bylo vidět, že autoři mé dílo ani neviděli. = ... dlouhé články o své svěci, ve kterých bylo ...

    Větný člen "dlouhé články o svě věci" není příslovečné určení místa, nýbrž přímý předmět.

  • Ne troviĝas, kie sidi. = Ne troviĝas io, sur kio oni povus sidi. - Není kde sedět. = Není nic, na čem by se dalo sedět.

Vztažné KIA

Vztažné KIA může úvést vedlejší větu přívlastkovou. Ta se pak může vztahovat k TIA, TIASPECA, TIUSPECA ve větě hlavní.

  • Ŝi ne estas tia, kia devas esti reĝino. - Není taková, jaká má být královna. = Ŝi ne estas tia. + Reĝino devas esti tia.
  • Kia oni vin vidas, tia oni vin taksas. - Jakého tě vidí, takovým tě cení. = Tia oni vin taksas. + Tia oni vin vidas.
  • Regis tia frosto, kian ni ĉe ni ne havas eĉ en la plej kruela vintro. - Vládl takový mráz, jaký u nás není ani v nejkrutější zimě. = Regis tia frosto. + Tian froston ni ĉe ni ne havas eĉ en la plej kruela vintro.
  • La arbo de la suno estis belega arbo tia, kian ni neniam vidis. - Strom slunce byl překásný strom, takový, jaký jsme nikdy neviděli.

Pokud vztažná věta se slovem na KI se vztahuje k podmětu uvozenému slovem TIA, je také možno použít vztažné KIU: Vi havas plenan rajton uzi la monon en tia maniero, kiu ŝajnas al Vi la plej bona.

Vztažné KIU ukazuje na individualitu, kdežto vztažné KIA na druh.

  • Mi uzis tiun aŭton, kiu povas veturi tre rapide. - Použil jsem to auto, které může jet velmi rychle.

    Mluví se o určitém individuelním autu. Může jet velmi rychle.

  • Mi uzis tian aŭton, kia povas veturi tre rapide. - Použil jsem takové auto, které může jet velmi rychle.

    Zde se mluví o druhu auta. Všechna auta toho druhu mohou jet velmi rychle.

V těchto příkladech TIUN a TIAN dostatečně jasně vyjadřují rozdíl mezi individualitou a druhem. Proto se KIU dá použít v obou případech. Většinou se dává přednost slovu KIU, ale KIA více zdůrazňuje, že se jedná o druh.

Vztažné KIA používej jen před větou se slovesem. Před větným členem nebo skupinou větných členů používej srovnávací KIEL: Li vizitis (tiajn) urbojn kiel Parizo. Neříkej: ...urbojn kia Parizo.

Vztažné KIEL (jak, jako).

Vztažné KIEL uvádí vedlejší větu způsobu nebo stupně. Ta se pak vztahuje ke slovu TIEL (= tak, takto) v hlavní větě, i když někdy nevyjádřenému.

  • Oni ludas sur fortepiano, tamen tre mallaŭte kaj tiel bele, kiel ŝi neniam antaŭe aŭdis. - Hrálo se na piano, avšak tak tichounce a tak krásně, jak to nikdy předtím neslyšela.
  • Li komprenas predikon [tiel], kiel bovo [komprenas] muzikon. - Rozumít kázání (tak), jako býk (rozumí) muzice. Poznámka: Toto rčení odpovídá českému "rozumí tomu jako koza petrželi", ale z důvodů vysvětlování mluvnice ponecháváme téměř doslovný překlad esperantské verze.

Vztažná věta s KIEL někdy zastupuje celou větu. Tehdy KIEL zastupuje ideu celé věty, podobně jako vztažné KIO: Ŝia beleco, kiel oni diris, estas la deloga beleco de la malbono. = Její krása je svůdná krása zla. + Tak bylo řečeno. = Bylo řečeno, že její krása je .....

Vztažné KIOM.

Vztažné KIOM může uvádět vedlejší větu množství nebo míry. Tato vedlejší věta se vztahuje ke slovu TIOM v hlavní větě, i když často nevyjádřenému.

  • Vi faris por nia afero tiom multe, kiom neniu alia ĝis nun faris. - Udělal jste pro naši věc tolik, kolik nikdo jiný dodnes neudělal. = Vi faris por nia afero tiom multe. + Neniu alia ĝis nun faris tiom.
  • Nun vi ricevos tiom multe da mono, kiom vi volas havi. - Nyní dostanete tolik peněz, kolik chcete mít.
  • Ĉiuj donas al mi prunte [tiom], kiom mi volas. - Všichni mi půjčují (tolik), kolik chci.

Vedlejší věta se vztažným KIOM často ukazuje jistá omezení.

  • La kompatinda stana soldato tenis sin, kiom li povis, tute rekte. - Ubohý cínový vojáček se držel, nakolik mohl, zcela rovně.

    Jeho síly byly omezené.

  • Unu el la plej kuraĝaj knaboj kaj iom post iom ankaŭ ĉiuj aliaj ekkantis strofon el malnova kanto pri cikonioj, kiom ili tion memoris. - Jeden z nejodváženějších chlapců a postupně také všichni ostatní začali zpívat sloku ze staré písně o čápech, nekolik si to pamatovali.

    Byly zde meze jejich paměti. Nemohli zívat víc než jejich paměť dovolila.

Vztažné KIAL.

Také KIAL je používáno jako vztažné slovo, avšak jen jako přívlastek podstatných jmen jako "příčina" nebo "motiv", a navíc jen zřídka:

  • La efektiva kaŭzo, kial ili ne aliĝas al ni, estas tio, ke ili timas. - Skutečná příčina, proč se k nám nehlásí, je to, že se bojí. = La efektiva kaŭzo estas tio, ke ili timas. + Tial ili ne aliĝas al ni.

    Dalo by se také říci ... příčina, kvůli které se k nám nehlásí ... Častěji se ale používá vedlejší věta s KE: ... příčina, že se k nám nehlásí ...

Nepoužívají se tedy věty jako: Ili foriris tial, kial mi foriris. Ale říká se: Ili foriris pro la sama kaŭzo, kial mi foriris. Nebo ještě častěji: ...pro la sama kaŭzo, pro kiu mi foriris.

Pro reprezentaci věty, která ukazuje příčinu, používá se PRO KIO: Mi ne ricevis vian leteron, pro kio mi ne respondis. Ještě je ovšem možné obrátit stavbu věty použitím ĈAR: Ĉar mi ne ricevis vian leteron, mi ne respondis.

Vedlejší věta příčinná uvozená slovem KIAL neukazuje jen přičinu nebo motiv. Příčinu ukazuje slovo, ke kterému se příčinná věta vztahuje a slovo KIAL reprezentuje tu příčinu ve vedlejší větě. Pro uvedení vedlejší věty, která sama ukazuje přičinu nebo motiv, se používá především ĉar: Ili foriris, ĉar mi foriris. (Můj odchod je příčinou jejich odchodu).

Vynechání ukazovacího slova na slabiku TI.

Vztažné slovo tázací (na slabiku KI) se často vztahuje na ukazovací slovo stejného typu (slabika TI) v hlavní větě. Často je takové slovo nevyjádřené přímo, je jen tušené, ale není pravidlo, kdy se musí použít. Nejdůležitější je jasná srozumitelnost. Pokud by se věta stala nejasnou, slovo uakzovací nevynechávejme. Vztažné slovo a odpovídající ukazovací mají mít stejnou formu, být ze stejné skupiy tabulkových slov (kiu-tiu, kiam-tiam apod.) a mají mít stejný nebo žádný ukazatel úlohy.

  • Tiu, kiu havas forton, havas rajton. → Kiu havas forton, havas rajton. - Ten, kdo má sílu, má právo. Kdo má sílu, má právo.
  • Kiu okupas sin je meĥaniko, estas meĥanikisto, kaj kiu okupas sin je ĥemio, estas ĥemiisto. = Tiu, kiu okupas sin... - Kdo se zabývá mechanickou, je mechanik, a kdo se zabývá chemií, je chemik. = Ten, kdo se zabývá ....
  • Mi pagis al tiu, al kiu oni devis [pagi]. → Mi pagis, al kiu oni devis. - Zaplatil jsem tomu, komu se muselo [platit] = Platil jsem, komu se muselo.

Normálně se TIU nebo TIUJN nevynechává. Neříkejte: "Konečně jsem vyzkoužel, koho jste tolik chválil.

Pokud TIU stojí před podstatným jménem a definuje je, nemůžeme toto slovo vynechat beze změny významu. Můžeme však TIU změnit na člen LA bez velké významové změny: Li ankoraŭ ne redonis tiun libron, kiun li pruntis de mi. → Li ankoraŭ ne redonis la libron, kiun li pruntis de mi. Kdyby se řeklo: Li ankoraŭ ne redonis libron, kiun..., jednalo by se o jednu z těch knih, kterou si ode mně půjčil. Význam by se změnil.

  • Tio, kio pasis, ne revenos. → Kio pasis, ne revenos. - To, co minulo, se nevrátí. Co minulo, se nevrátí.
  • Li tuj faris tion, kion mi volis. → Li tuj faris, kion mi volis. - Hned udělal to, co jsem chtěl. Hned udělal, co jsem chtěl.

Pokud TIO a KIO mají předložku, je lépe nevynechávat slovo TIO: Ne: Marta se setkala, s čím se setkává ..."

Pokud se vedlejší věta s KIAM vztahuje k TIAM, toto slovo se většinou vynechává. TIAM se ponechává jen při důzazu:

Místo POST TIAM KIAM, DE TIAM KIAM atd. se normálně používají jen POST KIAM, DE KIAM atd. Vynechává se tedy TIAM, ale ponechává se předložka. V takových případech se předložka nevztahuje jen ke slovu KIAM, nýbrž k celé větě tímto slovem uvedené: Post tiam, kiam ŝi estis mallongan tempon en la arbaro, fariĝis nokto. → Post kiam ŝi estis mallongan tempon en la arbaro, fariĝis nokto.

Místo ĜIS (TIAM) KIAM řekni prostě ĜIS. Nepoužívaj ani DUM (TIAM) KIAM, nýbrž jen DUM: ĜIS a DUM jsou samy o sobě spojky podřadicí a nepotřebují pomoc slova KIAM. Místo ANTAŬ TIAM KIAM se normálně používá ANTAŬ OL:

Pokud vztažná věta uvedená slovem KIE se vztahuje pouze k TIE, bývá toto TIE často vynecháno, ale zůstává při důrazu:

Vztažná věta uvedená slovem KIA se vždy vztahuje k slovu TIA v hlavní větě, které se většinou ponechává, ale můžeme je vynechat, pokud je věta jasná a srozumitelná:

Vztažná věta uvedená slovem KIEL se vždy vztahuje k TIEL v hlavní větě, ale často může být jen latentní, nevyjádřené: Ne vivu [tiel] kiel vi volas, vivu [tiel] kiel vi povas.

Vztažné KIOM se vždy vztahuje k TIOM v hlavní větě, ale často může zůstat nevyjádřeno: Da pulvo ni havas [tiom] kiom vi volas.

Vztažné KIES se jen velmi zřídka vztahuje k TIES, ale v takových vzácných případech je nemůžeme vynechat: Kies ĝi estas, ties ĝi restu.

Vztažné KIAL se nikdy nevztahuje v TIAL v hlavní větě.

Ukazovací slovo začínající slabikou TI se normálně nedá vynechat, pokud odpovídající slovo na slabiku KI má odlišný ukazatel úlohy nebo ho má jenom jedno z nich.

  • Neříkej: Mi konas, kiu venis. Řekni: Mi konas tiun, kiu venis. Neříkej: Ĝi estas besto, kian vi timas. Nýbrž: Ĝi estas tia besto, kian vi timas.
  • Nelze: Ili loĝas, de kie mi venas. Musí se říci: Ili loĝas tie, de kie mi venas. Také není možné: Li devenas, kien mi iros. Je nutné: Li devenas de tie, kien mi iros. Také nelze vynechat TIE, ale ponechat předložku, která by stála před ní. Neříkej: Li venas de kie mi loĝas. Řekni: Li venas de tie, kie mi loĝas.

V některých jazycích lez vztažné slovo (v esperantu začínající na KI) vynechat. To v esperantu nelze: Neříkej: La viro, mi vidis, portis valizon. Řekni: Nun estas la horo, kiam ŝi normale alvenas.

V některých jazycích je možné vynechat vztažné zájméno či příslovce (v esperantu začínající slabikou KI), ale zachovat příslušnou předložku, která pak stojí osamoceně někde ve vedlejší větě (třeba i na konci). V esperantu je to naprosto vyloučené. Předložka musí stát před tím větným členem, jehož úlohu určuje. Neříkej: Mi vidis tiun knabinon, vi parolis pri. Nýbrž: Mi vidis tiun knabinon, pri kiu vi parolis.

Se

SE = kdyby, jestliže, pokud (pod podmínkou že, za předpokladu že, v případě že). SE uvádí vedlejší větu, která udává podmínku, předpoklad nebo případ.

  • Se li scius, ke mi estas tie ĉi, li tuj venus al mi. = En la okazo, ke li scius... - Kdyby věděl, že jsem zde, hned by za mnou přišel. = V případě, že by věděl ...

    Používá se podmiňovací způsob, protože se jedná o pouhou fantazii.

  • Se mi estus sana, mi estus feliĉa. = Sub la kondiĉo, ke mi estus sana... - Kdybych byl zdravý, byl bych šťastný. = Pod podmínkou, že bych byl zdravý ...

  • Se li havas multe da mono, li verŝajne aĉetos aŭton. - Pokud má hodně peněz, pravděpodobně koupí auta.

    Přítomný a budoucí čas (koncovky AS, OS) naznačují, že by se mohlo jednat o realitu. Může být, že má skutečně mnoho peněz, ale neví se to jistě.

  • Se iu havas multe da mono, tiu havas ankaŭ multe da problemoj. - Pokud má někdo hodně peněz, ten má také hodně problémů.

    Přítomný čas ukazuje, že se jedná o vždy platný princip.

  • Tiu ĉi libro havas sesdek paĝojn; tial, se mi legos en ĉiu tago po dek kvin paĝoj, mi finos la tutan libron en kvar tagoj. - Tato kniha má šedesát stránek; proto, když přečtu každý den po patnácti stránkách, skončím celou knihu ve čtyřech dnech.

    V takových větách je možné použít i podmiňovací způsob. U budoucího času nelze vždy přesně rozlišit mezi fantazií a fakty, protože budoucnost je vždy nejistá.

Pokud spojka SE uvozuje vedlejší větu příčinnou, často se v hlavní větě používá TIAM kvůli lepší srozumitelnosti. Toto TIAM reprezentuje celou vedlejší větu. Lze použít také TIUOKAZE, TIAOKAZE apod.

Někdy TIO v hlavní větě reprezentuje myšlenku předcházející věty uvedené spojkou SE: Se ŝi havas multe da mono, tio ne nepre signifas, ke ŝi estas feliĉa. = Pokud má hodně peněz, skutečnost, že má hodně peněz, nutně neznamená ...

SE je používáno v hlavní větě také pro vyjádření velmi silného přání, které je ale pravděpodobně nerealizovatelné. Sloveso je vždy v podmiňovacím způsobu: Ach, kdybych byl sám! (Kéž bych byl sám!) - Kdybych neměl dítě! (Kéž bych neměl dítě!) = Strašně si přeju, abych byl sám, abych neměl dítě (ale není to možné). Dá se říci, že hlavní věta je nevyjádřena, pouze tušena: Ach, kdybych byl sám, to bych byl šťasten! Pro zesílení přání lze užít NUR (jen): Ach, kdybych jen byl sám. Ach, kdybych jen mohl být tím šťastlivcem!

Ĉar

Ĉar znamená "protože" a uvozuje vedlejší větu, která sděluje příčinu nebo motiv:

  • La tranĉilo tranĉas bone, ĉar ĝi estas akra. = Ke la tranĉilo estas akra, estas la kaŭzo, ke ĝi tranĉas bone. - Nůž dobře krájí, protože je ostrý. = Že nůž je ostrý, je příčina, že krájí dobře.
  • Ĉar vi estas tiel servema, mi faras al vi donacon. - Protože jste tak úslužný, dávám vám dárek.
  • Venigu la kuraciston, ĉar mi estas malsana. - Přiveďte lékaře, protože jsem nemocný.

  • Li estas mia onklo, ĉar mia patro estas lia frato. - Je můj strýc, protože můj otec je jeho bratr.

    Fakt, že můj otec je jeho bratr, je motivem k tomu, aby byl nazýván mým strýcem.

Pokud se vedlejší věta se spojkou ĈAR nachází na začátku souvětí, v hlavní větě se používá TIAL, která zastupuje celou tu vedlejší větu. Protože autor jazyka esperanto již v začátcích odmítl jednou pro vždy všechna osobní práva a privilegia vůči tomuto jazyku, proto esperanto není "ničí vlastnictví". U dlouhého souvětí na konci už můžeme zapomenout, že věta začínala slovem ĈAR. Proto TIAL ukazuje následek příčiny a připomíná, že jde o příčinu. Někdy se TIAL používá i před ĈAR kvůli důrazu: Žádám o to proto, protože znám sklony většiny lidí. Avšak normálně se po TIAL používá KE: Tohle je jen proto, že samotná idea jazyka "světového" je tak vznešená a přitažlivá. Ale variantu pro tio ĉar nepoužívejme.

Dum

DUM uvádí časovou vedlejší větu, která uvádí děj probíhající současně s dějem věty hlavní. Ten děj musí být poněkud delší a oba musí probíhat přibližně současně.

  • Unu el la vojaĝantoj gardodeĵoris, dum la aliaj dormis. - Jeden z cestovatelů stál na stráži, zatímco ostatní spali.

    Strážení probíhalo souběžně se spaním.

  • Restu apud mi, dum mi kun li ekstere parolos. - Zůstaň u mě, dokud s ním budu venku mluvit.

DUM často ukazuje něco, co kontrastuje s větou hlavní. V takovém případě se oslabuje časová délka děje a někdy i zaniká.

  • Dum interne ĉio kantadis kaj ĝojadis, ŝi sidis malgaja en sia ĝardeneto. - Zatímco uvnitř vše zpívalo a radovalo se, seděla smutné ve své zahrádce.

    Dva děje, které byly současné a trvalé, silně kontrastovali jedna proti druhé.

  • Li estas nur unufoja mensoginto dum vi estas ankoraŭ nun ĉiam mensoganto. - On jen jednou zalhal, zatímco vy jste lhářem pořád.

    Dva stavy jsou sice současné (ačkoliv jediné zalhání proběhlo dřív), ale důležitý je kontrast mezi jedním zalháním a stálým lhaním.

Slovo DUM bylo zpočátku jen podřadicí spojka. Až později se stalo také předložkou.

Pokud oba děje nejsou trvalé nebo nechceme trvalost zdůraznit, používá se vztažné KIAM. V takovém případě mohou být oba děje současné jen chvilku: Kiam mi venis al li, li dormis. Kiam oni estas riĉa, oni havas multajn amikojn. DUM a KIAM ukazují odlišné nuance, proto je nepoužívejme současně. Neříkej: Tio okazis, dum kiam mi loĝis en Romo. Ale: ... dokud jsem bydlel v Římě (pokud se jedná o dlouhodobý děj), ... když jsem bydlel v Římě (když jde o krátkodobý děj nebo na délce nezáleží).

Ĝis

ĜIS uvádí vedlejší větu, která poukazuje na závěrečný časový bod věty hlavní. Když děj věty vedlejší začíná, děj věty hlavní končí.

  • Ili persekutos vin, ĝis vi pereos. - Budou vás pronásledovat, dokud nezahynete.

    Když zahyneš, skončí pronásledování.

  • Malĝoje ŝi eliris el la palaco kaj iris dum la tuta tago tra kampoj kaj marĉoj, ĝis ŝi venis al la granda arbaro. - Smutně vyšla z paláce a šla během celého dne polemi a močály, až přišla k velkému lesu.

    Když přišla k velkému lesu, chůze skončila.

  • Ili jam obstine celados al ĝi ĉiam pli kaj pli kaj ne ĉesos en sia celado tiel longe, ĝis ili la aferon atingos. - Stále víc a víc budou tvrdohlavě k tomu směřovat a nepřestanou se svým směřováním tak dlouho, dokud nedosáhnou svého.

ĜIS má uvádět větu více méně chvilkovou. Neříkej: "Zůstal jsem, dokud spal". Řekni: "Zůstal jsem, dokud neusnul". Nebo: "Zůstal jsem, dokud jsen neviděl, že spí". Apod.

Ve vedlejší větě časově je zbytečné, ba nevhodné použít KIAM po ĜIS. Neříkej: Mi daŭrigos demandadi, ĝis kiam vi respondos. Řekni prostě: Mi daŭrigos demandadi, ĝis vi respondos.. ĜIS je spojka podřadicí sama o sobě a nepotřebuje pomoc od KIAM. Pokud se ale jedná o tázací větu vedlejší, je ĜIS KIAM zcela normální: Mi demandis, ĝis kiam ili restos tie.

Může se zdát divné, že ĜIS KIAM se má užívat jen v otázce. Vysvětlení je, že ĜIS KIAM bez otázky je zcela jiná větná konstrukce než s otázkou. Podobnost je pouze zdánlivá. Před vedlejší větou, která není tázací, se ĜIS vztahuje k celé této větě: Mi daŭrigos demandadi, ĝis kiam vi respondos. = Mi daŭrigos demandadi ĝis la tempo de via respondo.. U věty tázací se ĜIS vztahuje právě jen ke KIAM: {5} = {6} U takové vedlejší věty tázací jsou jak ĜIS, tak KIAM naprosto nutné pro vystižení významu. U vedlejší věty časové je však KIAM zcela zbytečné, ba dokonce může vyvolat mylný dojem, že se jedná o otázku, i když tomu tak vůbec není.

Někteří pod vlivem mateřštiny mylně přidávají NE u časové věty s ĜIS, což dává zcela nesprávný smysl. Říká se např. Mi rifuzos kredi al viaj vortoj, ĝis vi ne donos pruvojn. Zamýšlený vznam je, že čin "odmítnout uvěřit tvým slovům" skončí v okamžiku, kdy budou předloženy důkazy. Musí se tedy říci: Mi rifuzos kredi al viaj vortoj, ĝis vi donos pruvojn. Pokud se použije DUM místo ĜIS, v takovém případě použij i NE: Mi rifuzos kredi al viaj vortoj, dum vi ne donos pruvojn. Čin "odmítnout uvěřit tvým slovům" bude trvat po celou dobu, dokud nepředložíš důkazy (do okamžiku, kdy předložíš důkazy).

ĜIS je nejen spojka podřadicí, ale také předložka: Post la vespermanĝo niaj fratoj eliris kun la gastoj el sia domo kaj akompanis ilin ĝis ilia domo.

Kvankam

KVANKAM (= ačkoliv) uvádí vedlejší větu, která označuje nedostatečnou příčinu nebo nedostatečnou překážku. Tedy něco, co nedokáže zabránit myšlence hlavní věty:

  • Ŝi edziniĝis kun sia kuzo, kvankam ŝiaj gepatroj volis ŝin edzinigi kun alia persono. - Provdala se za svého bratrance, ačkoliv jí její rodiče chtěli provdat za jinou osobu.

    Provdala se za svého bratrance. Vůle rodičů tomu nemohla zabránit.

  • Ĉemizojn, kolumojn, manumojn kaj ceterajn similajn objektojn ni nomas tolaĵo, kvankam ili ne ĉiam estas faritaj el tolo. - Košile, límce, manžety a ostatní podobné předměty nazýváme plátenickým zbožím, přestože nejsou vždy vyrobené z plátna.

    Nazýváme je plátenickým zbožím. Skutečnost, že nejsou vždy z plátna, tomu nepřekáží.

Pokud vedlejší věta uvedená slovem KVANKAM stojí na začátku souvětí, často se kvůli větší srozumitelnosti používá v hlavní větě TAMEN.

  • Kvankam la pasintaj tagoj povis ŝin prepari al tia sorto, ĝi tamen estis surprizo. - Ačkoliv ji minulé dny mohly připravit na takový osud, bylo to přesto překvapení.
  • Kvankam blinda kaj maljuna, li en la daŭro de tre mallonga tempo perfekte ellernis Esperanton. = Kvankam li estis blinda kaj maljuna... - Ač slepý a starý, během krátké doby se dokonale naučit esperanto. = Ačkoliv byl slepý a starý ...

Nikdy nepoužívej SED ani KAJ u věty s KVANKAM. Neříkej: Kvankam mi ne volis tion, sed mi faris. Řekni Kvankam mi ne volis tion, mi tamen faris. nebo Mi ne volis tion, sed mi tamen faris.

KVANKAM se podobá MALGRAŬ. Rozdíl je v tom, že KVANKAM uvádí vedlejší větu, kdežto MALGRAŬ je předložka, která stojí před podstatným jménem: Odmítli pomoci, ačkoliv jsem prosil / přes mou prosbu.

Ovšem i MALGRAŬ může uvádět vedlejší větu s pomocí KE nebo TIO KE: Odmítli pomoci přes to, že jsem prosil. Výraz MALGRAŬ TIO KE je méně obvyklý a právě proto důraznější než KVANKAM. Existuje ještě silnější výraz SPITE KE, který vykazuje úmyslný vzdor: Odmítli pomoci navzdory tomu, že jsem prosil. Také EĈ + SE mohou mít podobný význam, vlastně jakýsi předpoklad, že by bylo překvapením, kdyby bylo vyhověno: Odmítli by, i kdybych prosil.

Kvazaŭ

KVAZAŬ = "jakoby" čili "tak by bylo kdyby". KVAZAŬ může uvádět vedlejší větu, která vyjadřuje srovnání jako představu:

  • Tie ili sidis kune, kvazaŭ ili estus gefianĉoj. = Ili sidis kune tiel, kiel estus, se ili estus gefianĉoj. - Seděli spolu, jako by byli snoubenci. = Seděli spolu tak, jak by seděli, kdyby byli snoubenci.

    Nebyli snoubenci, ale zdáli se jimi být.

  • Ŝi kuris al li renkonte, kvazaŭ ŝi volus lin kisi. Ŝi tion ne faris. - Běžřela mu vstříc, jako by ho chtěla políbit. Neudělala to.
  • Estas al mi kvazaŭ mi sonĝus. - Je mi jako bych snil.
  • Mi havas tian senton, kvazaŭ mi kisus mian patrinon! = Mi havas tian senton, kian mi havus, se mi kisus mian patrinon. - Mám takový pocit, jako bych políbil svou matku! = Mám takový pocit, jaký bych měl, kdybych políbil svou matku.

Ve větách se slovem KVAZAŬ se normálně používá podmiňovací způsob. Ale pokud toto slovo zachycuje něčí myšlenku, raději používejme oznamovací způsob. Jedná se totiž o nepřímnou řeč, která by měla mít stejný čas jako řeč přímá: Ŝi havis la senton, kvazaŭ tio estas ŝia arbo.

KVAZAŬ někdy fungujer jako příslovce, které neuvádí vedlejšíé větu. Tehdy se používá jen oznamovací způsob: Ili vidas en mi personon, kiu kvazaŭ ludas la rolon de ia reĝo.

Ol

OL (než) může uvádět vedlejší větu časovou, pokud tu větu předchází předložka ANTAŬ:

  • Antaŭ ol li atingis sian celon, la suno subiris. = Pli frue ol tiam, kiam li atingis... - Před tím než dosáhl svého cíle, slunce zapadlo. = Dříve než tehdy, kdy dosáhl ...
  • Mi ne manĝos, antaŭ ol mi diros mian aferon. = Mi ne manĝos pli frue ol tiam, kiam mi diros mian aferon. - Nebudu jíst, dokud neřeknu svou věc. = Nebudu jíst dříve než tehdy, kde řeknu svou věc.

OL se nejčastěji používá při srovnávání společně s PLI nebo ALIA. Také u ANTAŬ OL se jedná o srovnání, ovšem časové. Logicky by se dalo použít také ANTAŬ KIAM podobně jako POST KIAM, které by zase mohlo mít podobu POST OL. Je však věcí tradice a zvyklostí, že se říká ANTAŬ OL a POST KIAM. Obě možnosti jsou logické. Logické by bylo také ANTAŬ KE = (ANTAŬ TIO KE) a POST KE = POST TIO KE, ale tyto výrazy nejsou v praxi používané. Doporučujeme zůstat u ANTAŬ OL a POST KIAM, protože jsou snadno srozumitelné právě pro to, že se staly obecným zvykem.

Hlavní a vedlejší věta mají stejný podmět, proto lze místo věty vedlejší použít ANTAŬ OL + infinitiv: Oni devas iri longan distancon, antaŭ ol veni al la rivero.

Apenaŭ

APENAŬ je často příslovcem, ale může být i podřadicí spojkou vedlejší věty časové. V takovém případě znamená "hned poté" nebo "skoro součsně když". Takové věty stojí vždy před větou hlavní:

  • Apenaŭ ŝia patrino ŝin rimarkis, ŝi kriis al ŝi: "Nu, mia filino?" = Tuj post kiam ŝia patrino ŝin rimarkis (preskaŭ samtempe), ŝi kriis... - Sotva si jí matka všimla, křičela na ni: "Nu, má dcero?" = Hned poté když její matka si jí všimla (skoro současně), křičela ...
  • Apenaŭ ŝi ektuŝis ŝian brakon, el la buŝo de Janjo elsaltis krieto de doloro. - Sotva se dotkl její paže, z úst Janičky se vydral výkřik bolesti.

Případně lze použít APENAŬ jako příslovce v hlavní větě: Apenaŭ ŝi ektuŝis ŝian brakon, kiam el la buŝo... Věta "když z úst ..." je vedlejší věta časová.

Zpět na začátek