AĈ

AĈ = "špatná kvalita, nevhodnost, bezcennost"

AD

AD = "trvalý nebo vícekrát opakovaný děj"

Pokud chceme vyjádřit děj jako jednotlivý čin, nemůžeme použít AD, nýbrž jiný prostředek: martelado = tlučení kladivem → martelbato = jeden úder kladivem; brosado = kartáčování → brostiro = jeden tah kartáčem.

AĴ

AĴ = "(konkrétní) věc"

Někdy je možno přidat příponu příčestí kvůli větší přesnosti: draŝataĵo (obilí, které je právě mláceno), draŝitaĵo (obilí, které už je vymlácené), draŝotaĵo (obilí, které teprve hodlají vymlátit), brulantaĵo (něco, co právě hoří), brulintaĵo (něco, co už hořelo a shořelo). Většinou ale AĴ plně dostačuje.

AN

AN = "člen skupiny, obyvatel místa, stoupenec nauky, osoba náležející k místu apod."

AR

AR = "celek nebo skupina více stejnorodých věcí nebo jevů"

ĈJ

Pomocí přípony ĈJ tvoříme zdrobněliny mužských jmen. Před ĈJ dáváme zkrácený tvar jména – obvykle necháváme asi 1 až 5 písmen:

ĈJ, stejně jako NJ, je trochu zvláštní přípona, protože nezačíná samohláskou a je možné zkrátit kořen před ní. Někdy je možné naopak přidat i příponu UL, pokud by to umožnilo hezčí tvar: Petro → Petrulo → Petruĉjo apod. Není to ovšem tradiční ani logické, jenže u zdrobnělin tradice, logika ani gramatika nehrají velkou roli. Zdrobněliny lze vlastně tvořit zcela libovolně, např. vypůjčením z jiných jazyků.

EBL

EBL = "může být uděláno". EBL lze použít jen u přechodných sloves.

Někdy se používá EBL (a někdy také IND a END) po slovesech, která jsou normálně nepřechodná, ale občas mohou mít přímý předmět:

Normálně se říká iri sur/laŭ vojo = jít po cestě a loĝi en domo = bydlet v domě, ale lze použít i akuzativ iri vojon a loĝi domon.

EC

EC = "kvalita nebo stav (něčeho nebo někoho)". EC vždy poukazuje na něco abstraktního (na kvalitu nebo stav).

Pod vlivem národních jazyků se EC někdy používá trochu nelogicky: Bedaŭrinde mi ne havas la eblecon tion ĉi fari. (Bohužel nemám možnost to udělat.) Tady nejde o vlastnost, ale o konkrétní situaci – eblo, případně eblaĵo. Řekněte jako Zamenhof: Bedaŭrinde mi ne havas la eblon tion ĉi fari. (Pokud budete někdy váhat mezi eblo a ebleco, zvolte eblo, což je společná forma pro ebleco i eblaĵo, tudíž sotva může být chybná.)

EC může mít koncovku nejen O, ale i A nebo E, případně koncovky slovesné. Takové odvozeniny znamenají "podobný, podobně, vypadající jako, stejným způsobem jako":

Pro větší názornost lze příponu EC nahradit složeninami s ŝajna, simila, maniera nebo stila. Někdy forma s …eca znamená "mající vztah k takové vlastnosti, týkající se dotyčné vlastnosti": patreca testo = test otcovství (test na zjištění, kdo je otcem).

EG

EG = "(nej)vyšší stupeň, (nej)větší druh"

EJ

EJ = "místo, prostor, dům, místnost apod. vyhrazené pro něco". To, co je před EJ, je vždy to, co se děje nebo nachází v tom místě.

Pokud se jedná o továrnu nebo něco podobného, je lépe použít přesnější složené výrazy: tabakfarejo = výrobna tabákových výrobků, ŝtalejo nebo ŝtalfabriko = ocelárna, gisejo nebo gisfabriko = výrobna litiny a litinových odlitků.

EM

EM = "sklon k něčemu"

EM nejčastěji ukazuje, že něco ze své přirozenosti často nebo trvale má tendenci k určitému chování, k něčemu inklinuje:

Někdy se ovšem EM používá i pro pomíjivá nebo náhodná přání či potřeby:

Případně je možné tvořit složeniny s příponovým slovem vola (chtivý): manĝivola (toužící jíst, u zvířat: žravý), venĝovola (toužící po pomstě, mstivý). Avšak normálně stačí EM.

Některá slova s EM ukazují schopnost:

Lze také použít složeniny s pova nebo kapabla: produktipova, kreokapabla. Ale většinou přípona EM je dostatečně jasná.

U některých slov EM vyjadřuje, že pro svou přirozenost jsme něčím ohroženi, že riskujeme něco, co nechceme.

Občas tvoříme odvozeninu s EM i od jiného slova než slovesa:

Protože "gasti" znamená "být hostem, být na návštěvě", gastema by logicky mělo spíše znamenat člověka, který rád chodí po návštěvách a nechává se hostit. Pokud máme na mysli opačný význam (hostit někoho), můžeme použít logičtěji složeninu s ama (mající rád): gastama (mající rád hosty), samseksama (mající rád stejné pohlaví). Na druhé straně AM je silnější než EM.

Slova s příponou EM mají nejčastěji tvar přídavného jména, ale mohou mít i ostatní koncovky. U podstatných jmen se dříve přidávala i přípona EC: manĝemeco (láska k jídlu, hltavost, žravost), timemeco (ustrašenost), ale nyní se považuje za zbytečnou, protože EM vyjadřuje myšlenku dostatečně: manĝemo, timemo. Před UL se naopak vynechává EM, pokud je význam jasný: timemulo → timulo, drinkemulo → drinkulo.

EM se dá použít i jako obyčejný kořen: emo = tendence, sklon, chuť něco udělat, ema = mající tendenci, sklon, chuť něco udělat.

END

END = "musí být uděláno". END lze použít jen u přechodných sloves.

ER

ER = "velmi malá část celku". ER používáme, když se něco skládá z mnoha stejnorodých částeček. To, co stojí před ER, vždy znamená celek, který částečky vytváří.

ER vyjadřuje jednu z mnoha stejných částeček, z nichž je složen celek. Pokud se jedná o části různé nebo příliš individuální, nepoužíváme ER, nýbrž PART: mondoparto (≈ kontinento) = světadíl (≈ kontinent), landparto = část země, kraj, korpoparto = část těla, parto de libro = část knihy. Pokud se jedná o odlomenou nebo odtrženou část, používáme PEC: Mi disŝiris la leteron kaj disĵetis ĝiajn pecetojn en ĉiujn angulojn de la ĉambro.

ESTR

ESTR = "osoba, která vede a rozhoduje; šéf". Přidává se k označení místa nebo záležitosti, kterou vede.

ET

ET = "(nej)nižší stupeň, (nej)menší druh"

Někdy se ET používá i jako předpona se speciálním významem:

ID

ID = "potomek, mládě". To, co stojí před ID, vyjadřuje rodiče, původce.

Běžně se ID používá u názvů zvířat. V tom případě označuje nedospělého jedince, mládě příslušného zvířecího druhu.

Někdy se ID používá i pro mladou rostlinku: arbo → arbido = sazenice stromu.

U lidí ID vyjadřuje potomka bez ohledu na věk. Proto se používá u titulů a historických jmen.

Někdy se ID používá obrazně u názvů zemí nebo jazyků:

IG

IG = "učinit něco nějakým". To, co stojí před IG, vždy znamená výsledek takového činu.

Příponu IG můžeme přidat i k dějovému kořeni (který je normálně slovesem), což pak znamená přimět jinou bytost, aby provedla příslušný čin. Přímým předmětem slovesa s příponou IG je v takovém případě to, co by bylo podmětem původního slovesa.

Je možné vyjít z nepřechodného slovesa:

Je také možné vyjít z přechodného slovesa. Přímým předmětem slovesa s příponou IG je pak buď podmět původního slovesa nebo jeho přímý předmět:

Příponu IG je možno připadat i ke kořeni, který je normálně podstatným jménem.

Takové sloveso s příponou IG znamená, že se předmět stává tím, co naznačuje kořen, nebo se stává podobným, nebo že předmět vykonává činnost s ním spojenou.

Příponu IG lze použít i k vytvoření slovesa z předložkového větného členu:

Opakem sen…igi by teoreticky mělo být kun…igi, ale taková slova se normálně nepoužívají, protože mnoho obyčejných sloves má stejný význam: maski = "kunmaskigi" = zamaskovat, vesti = "kunvestigi" = obléci. Jako alternativu k sen…igi lze použít předponu MAL bez IG: malvesti = senvestigi = svléci, malmaski = senmaskigi = odmaskovat. Senfortigi je víceméně stejné jako malfortigi = oslabit. Opakem senfortigi je teoreticky "kunfortigi" = posílit. Říká se však prostě fortigi.

Příponu IG lze přidat i k předponám a příponám.

Pokud kořen nevyjadřuje kvalitu ani děj, pak je možné použít jen prosté sloveso bez přípony, nebo sloveso s příponu IG. Často jazyková tradice dala prostému slovesu význam, jakoby mělo příponu IG: konfuzo = zmatek → konfuzi = udělat zmatek, zmást, poplést. Někdy se tradice rozhodla výhradně pro IG: grupo = skupina → grupigi = seskupit. Jindy dala tradice odlišné významy prostému slovesu a slovesu s příponou IG, i když oba výrazy vyjadřují vlastnost: koloro = barva → kolori = zbarvit, dát něčemu svou barvu (např. obloha hladině jezera); koloro = barva → kolorigi = obarvit, natřít barvou. Nelze ale požadovat, aby lidé vždy přesně rozlišovali tento jemný rozdíl, takže je nutno tolerovat, pokud je někdo používá jako synonyma (např. kolori a kolorigi). Někdy prostá forma a přípona IG vyjadřují jiného činitele: lumo = světlo → lumi = svítit (vydávat světlo); lumo = světlo → lumigi = rozsvítit něco nebo posvítit na něco (např. lumigi lampon kaj lumigi groton per la lampo = rozsvítit lampu a osvítit tou lampou jeskyni). Někdy mají obě podoby stejný význam: ordo = pořádek → ordi nebo ordigi = uklidit, udělat pořádat, uspořádat. Nejčastěji se používá ordigi.

Často dáváme nadbytečnou příponu IG ke slovesu, které ho normálně nemá mít. Lze to tolerovat hlavně v případech, kdy vyjádření je přesnější, ale běžnější je tradiční podoba. Ne vždy jsou však obě podoby zcela stabilní. V některých případech přípona IG není úplně nutná, protože prostá podoba sotva může mít jiný význam. V takových případech se možná v budoucnu bude používat prostá podoba bez IG. Často mají obě podoby stejný význam: loki/lokigi = umístit, arkivi/arkivigi = archivovat, listi/listigi = vytvořit seznam, zařadit na seznam.

Přípona IG se nejčastěji používá jako sloveso, ale může jít i o jiný slovní druh. Tyto případy mají stejný činný význam jako příslušné sloveso: akrigo = ostření, naostření, akriga = ostřicí, sloužící k ostření, sidigo = usazení (někoho nebo něčeho), sidige = usazovacím způsobem, při usazování, edzigo = ženitba, oženění (někoho), edziga = ženitbový, týkající se ženitby.

IG se používá i jako obyčejný kořen: igi = učinit něco nějakým nebo přimět někoho něco udělat.

IĜ

IĜ = "stát se nějakým, změnit se nějak". To, co stojí před IĜ, vždy znamená výsledek takové změny.

Přidáme-li příponu IĜ k nepřechodnému slovesu, vyjádříme tím přechod k ději, tedy začátek děje podobně jako EK. Někdy tato slovesa s IĜ naznačují, že děj je samovolný nebo neúmyslný:

Příponu IĜ můžeme použít i u přechodného slovesa, čímž vzniká sloveso nepřechodné:

Sloveso s IĜ vytvořené z přechodného slovesa se často podobá slovesu v trpném rodu. Rozdíl je ten, že IĜ naznačuje, že se tak děje víceméně samovolně, neuvědoměle, nebo že nás případný původce děje nezajímá: Li estis naskita en Januaro. = Byl porozen v lednu. – U trpného rodu si všímáme hlavně činu a výsledku (proto přípona IT). Li naskiĝis en Januaro. = Narodil se v lednu. – Více pozornosti věnujeme narozenému (dítěti) než rodičce (matce).

Příponu IĜ můžeme přidat i podstatnému jménu. Pak takové sloveso znamená, že se podmět stává tím, co kořen vyjadřuje, nebo že se stává něčím podobným, nebo že probíhá děj charakterizovaný kořenem:

Příponu IĜ je také možné přidat k předložkovému větnému členu. Přesný význam závisí na předložce. Pokud např. předložka má význam místa, IĜ vyjadřuje pohyb, přemístění se:

Příponu IĜ lze použít i u slov neohebných, u předpon a u přípon.

IĜ se nejčastěji používá u sloves, ale může být i u podstatných jmen, přídavných jmen nebo příslovcí: akriĝo = naostření se, akriĝa = ostřicí se, sloužící k naostření se, sidiĝo = usednutí, sidiĝe = usedaje, při usedání, edziĝo = ženění se, svatba, edziĝa = svatební, unuiĝo = sjednocení se, sloučení se.

Někdy slovo s příponou IĜ a koncovkou O znamená výsledek změny stavu: Unuiĝo Franca por Esperanto (název asociace).

IĜ se používá i jako obyčejný kořen: iĝi = stát se (někým nebo něčím)

IL

IL = "nástroj, aparát, prostředek"

Přípona IL má velmi široký význam. Chceme-li se vyjádřit přesněji, použijeme raději složeninu s jiným kořenem, např.: presmaŝino = tiskařský stroj, transportaparato = transportní zařízení, vendaŭtomato = prodejní automat. Ale často jednoduchá odvozenina pomocí IL stačí.

U některých slov s příponou IL je děj nevyjádřený, ale dá se pochopit např. podle výsledku: fajro → fajrilo = křesadlo, zapalovač (nástroj pro zapálení, ne pro hoření)

IN

IN = "ženské pohlaví". Příponu IN lze použít jen u toho, co může mít pohlaví, konkrétně u lidí a zvířat. IN dává slovu význam ženský (a nahrazuje případný význam mužský).

Nejčastěji se přípona IN přidává ke slovům s mužským významem. Tím vzniká slovo s ženským významem:

Příponu IN můžeme přidat i ke slovu pohlavně neutrálnímu, ale to je mnohem méně časté. Vzniká slovo s významem ženským:

U neutrálních slov se mužské pohlaví dá vyjádřit kořenem VIR používaným jako předpona nebo přídavné jméno.

Existuje několik slov, která už jsou sama o sobě ženského rodu, a proto nepotřebují příponu IN: damo = dáma, nimfo = nymfa, matrono = matrona, putino = nevěstka, děvka (nejde o odvozeninu!) aj.

IN se používá i jako samostatný kořen: ino = žena, ženská, samice; investaĵo = ženské oblečení (lépe: ina vestaĵo, protože investaĵo = investice, vklad).

IND

IND = "stojí za to udělat". IND lze použít jen u přechodných sloves:

ING

ING = "držadlo, násadka, pochva, pouzdro". Kořen slova označuje věc, která se strká (aspoň částečně) do pouzdra vyjádřeného příponou ING.

ISM

ISM = "doktrína, hnutí, systém, způsob jednání". Někdy ISM vyjadřuje jednotlivý příklad zvláštního způsobu chování. Význam této přípony se dost liší podle hlavního slova i podle tradice.

IST

IST = "člověk, který se často něčím zabývá (možná profesně)". To, co je před IST, je vždycky to, čím se ten člověk zabývá.

Je častým nedorozuměním, že přípona IST označuje profesionála v nějakém oboru, její význam je však širší:

Podle potřeby je možné používat přesnější výrazy. Místo obecného fiŝisto (rybář) lze mluvit o fiŝkaptisto (ten ryby chytá), fiŝbredisto (ten ryby chová), fiŝvendisto (ten ryby prodává).

Slova s IST a ISM tvoří obvykle dvojice: alkoholisto = alkoholik, alkoholismo = alkoholismus; kapitalisto = kapitalista, kapitalismo = kapitalismus. Mnoho takových dvojic vešlo do esperanta už jako hotová slova, která nejsou v esperantu považována za odvozeniny, i když v původním jazyce ano: turisto = turista, turismo = turismus; faŝisto = fašista, faŝismo = fašismus; ekzistencialisto = existencionalista, ekzistencialismo = existencionalismus.

Přípona IST často označuje podporovatele odpovídajícího ISMu. V takovém případě má IST stejný význam jako ISM-AN (i když tato forma se nepoužívá): oportunisto = oportunismano = oportunista; komunisto = komunismano = komunista. Ale ne vždy IST značí podporovatele: kapitalisto = kapitalista, což není totéž jako kapitalismano = podporovatel kapitalismu.

Poznámka: Přípony AN a IST jsou si v některých případech velmi blízké a dají se použít obě dvě, jindy si tradice vybrala jednu z forem. Říkáme například Kristo, Kristano a Kristanismo, nikdy ne Krististo a Kristismo. Byly by sice stejně logické, ale méně mezinárodní. Porovnejte s Budho, Budhisto a Budhismo, kde tradice dává přednost druhé příponě, také kvůli mezinárodnosti. Používá se ovšem i tvar Budhano, ne však Budhanismo. (Zato se objevuje trochu jiná forma základního slova a tím pádem i její odvozeniny: Budao, Budaisto a Budaismo.)

Nikdy tedy neříkejte kirurgisto, astronomisto, ekologisto apod. V mnoha případech však lze použít i příponu IST souběžně pro označení osoby, která se danou činností zabývá:

NJ

Pomocí přípony NJ tvoříme zdrobněliny ženských jmen. Před NJ dáváme zkrácený tvar jména – obvykle necháváme asi 1 až 5 písmen:

Použitím přípony NJ obvykle nahrazujeme případnou příponu IN. Jen někdy kvůli libozvučnosti IN ponecháváme: kuzino → Kuzinjo, knabino → Knabinjo. Dokonce lze použít nadbytečnou příponu IN, pokud to lépe zní: Klaro → Klarino → Klarinjo.

OBL

OBL = "násobení, krát". Používá se pouze u číslovek a podobných slov – ta ukazují, kolikrát násobíme.

Slovo s příponou OBL a koncovkou A také může znamenat, že něco se skládá z tolika částí:

Před OBL se vždy uvádí počet. Kvůli větší srozumitelnosti je vhodné používat oddělovací znaménko tam, kde je u základní číslovky mezera: dek du → dekduoblo nebo lépe dek-duoblo; dudek → dudekoblo; du mil dudek → dumildudekoble nebo raději du-mil-dudekoble. Stejná pravidla pro použití rozdělovacího znaménka platí pro přípony ON a OP.

ON

ON = "dělení". ON je použitelné jen se slovy vyjadřujícími čísla apod. Tím, co je před ON, vždy dělíme:

Pro slova s příponou ON platí stejná pravidla psaní jako pro OBL.

Nezaměňujme příponu ON a kořen PART používaný jako přípona. Nelze např. říci landono místo landparto = část země, region, kraj. Přípona ON nevyjadřuje část toho, co stojí před ní, nýbrž část něčeho jiného. Triono není část z tri, nýbrž jedna ze tří stejně velkých částí něčeho jiného.

OP

OP = "skupina s určitým množstvím členů". Tuto příponu lze použít jen u číslovek a slov s podobným významem. To, co je před OP, vyjadřuje, kolik členů je ve skupině:

Pro slova s příponou OP platí stejná pravidla psaní jako pro OBL.

Pokud používáme příponu OP jako podstatné jméno, lze ji vynechat, protože u číslovek má samotná koncovka O mj. význam skupiny:

UJ

UJ = "něco, co je určené, aby něco obsahovalo". UJ má v praxi tři odlišné významy: "schránka", "rostlina" a "země". To, co stojí před UJ, vždy znamená to, co je (nebo se děje) uvnitř.

UJ může označovat speciální schránku, nádobu, krabici atd., která slouží pro ukládání něčeho, nebo ve které někdo něco dělá:

Chceme-li být přesnější, můžeme vytvořit složeninu z jiného kořene, např.: teskatolo = krabice na čaj, tekruĉo = čajová konvice, tetaso = šálek na čaj, cigarskatolo = krabice na doutníky, cigaredpaketo = balíček cigaret, konservoskatolo = krabička od konzervy.

Všimněte se, že kořen před příponou UJ vždy ukazuje, co se do nádoby dává, kdežto kořen před slovy SKATOL, VAZ apod. může někdy znamenat obsah, jindy materiál, jindy něco jiného: ladskatolo = plechová krabice, krabice z plechu, lignositelo = džber ze dřeva, škopek. Ale ladujo musí být nádoba na sběr plechu a lignujo nádoba na dřevo.

U jména plodu, bobule nebo květiny přípona UJ vyjadřuje rostlinu, tedy strom nebo keř, na kterém plod, bobule nebo květina roste:

Lze také říci pomarbo, vinberarbusto apod.

UJ za názvem obyvatele vždy znamená "země toho obyvatele":

V jiných případech může přípona UJ označovat zemi nebo region:

U jmen zemí se vedle UJ používá jako přípona také kořen LAND a neoficiální přípona I (např. Francujo, Franclando, Francio). Mnoho zemí má však vlastní neodvozený název, např. Usono = USA, Birmo = Barma, Liĥtenŝtejno = Lichtenštejnsko, Islando = Island (v esperantu to není složenina s kořenem LAND!, nýbrž kořen ISLAND). V těchto případech se název obyvatele tvoří příponou AN: usonano = Američan, birmano = Barmánec, islandano = Islanďan atd.

Přípona UJ se používá i jako samostatný kořen: ujo = nádoba, krabice; enujigi = vložit do nádoby. V těchto případech UJ nikdy neznamená strom ani zemi.

UL

UL = "člověk s nějakou charakterizací". To, co je před UL, vždycky znamená to, co člověka charakterizuje.

Přípona UL se používá i u některých zvířecích druhů:

Občas se UL používá i pro neživé věci:

Nepoužívejme příponu UL u slov, která označují osobu už samy o sobě, například slovesná příčestí s koncovkou O, která vždy označují osobu: ne parolantulo, kurintulo, konatulo, nýbrž prostě parolanto = řečník, mluvčí, kurinto = běžec, konato = známý (člověk). Pokud se přesto přípona UL přidá, vzniká slovo se zvláštním významem: Virulo je "osoba charakterizována mužností" = vireculo (zatímco viro = muž). Konatulo je "osoba charakterizovaná známostí" = famulo = slavná osoba (zatímco konato je "osoba někomu známá").

UL se používá i jako obyčejný kořen: ulo = chlap, chlápek, osoba (trochu méně uctivé označení).

UM

Přípona UM nemá přesně definovaný význam. Tvoří se jí slova, která mají nějaký vztah k tomu, co stojí před ní. Slova s příponou UM se obvykle musíme učit jako samostatná slovíčka. Avšak existují skupiny těchto slov s podobným významem.

Mnohá slova s příponou UM znamenají "jednat určitým způsobem s tím, co stojí před":

Některá slovesa s UM znamenají "opatřit tím, co stojí před":

Jiná skupina sloves s příponou UM vyjadřuje způsob popravy, zabíjení:

Některá slova s příponou UM vyjadřují část oděvu nebo doplňku. Před UM je příslušná část těla:

Přípona UM se používá i v matematice pro vyjádření číselných soustav. UM dáváme za číslo, které určuje, kolik číslic daná soustava má:

Několik dalších slov s příponou UM:

Při vytváření nového slova příponou UM musíme být opatrní, protože ostatní jim nemusí rozumět, zvlášť pokud se nepodobá už používaným významům. Často se ale stává, že někdo použije takovou odvozeninu pro danou chvíli, její význam vyplývá ze situace a kontextu, ale vzápětí výraz zaniká a už ho nikdo nepoužije.